Článek
Neděle 8. března
Den, kdy se české květinářství proměnilo v nejvýnosnější byznys planety a průměrný český muž v romantika s výrazem člověka, který právě dostal pokutu za rychlost. Mezinárodní den žen v našem podání, to je fascinující mix upřímné úcty a kolektivní paniky, že jsme na něco zapomněli. Zatímco sociální sítě zaplavila přáníčka s růžemi, realita u benzinových pump zůstala drsně chlapská. Platit za litr nafty pětatřicet korun, když vám statistici tvrdí, že inflace prakticky neexistuje, je jako dostat k MDŽ kytici z plastu – vypadá to barevně, ale voní to podvodem.
Podzemní turistika pro pokročilé
Zatímco většina národa korzovala na jarním slunci, čtyři aspiranti na Darwinovu cenu z Kutnohorska se včera konečně pořádně nadechli čerstvého vzduchu. Poté, co strávili den v štole, protože jim asi zhasly baterky, se stali národními celebritami v disciplíně „jak zaměstnat co nejvíc hasičů najednou“. Bravo hoši! V zemi, kde se polovina zločinů neobjasní, je vlastně osvěžující vidět někoho, kdo se policii a záchranářům takhle dobrovolně odevzdá do náruče. Je to metafora pro celé naše Česko – vlezeme do každé díry, aniž bychom si zkontrolovali, jestli máme čím svítit.
Nedělní debaty: Sportovní disciplína „Slibotechna“
V televizních studiích se mezitím včera odehrával tradiční karneval. Politici se v rámci MDŽ předháněli v tom, kdo víc miluje matky samoživitelky, aby se vzápětí pohádali o to, jestli jim zvednou superdávku, nebo je nechají žít z „akceleračního optimismu“ vládní koalice. Sledovat debatu o rozpočtu v den svátku žen je jako pozorovat srážku dvou ledovců v přímém přenosu – je to pomalé, studené a víte, že na konci bude někdo brečet. Vláda monitoruje marže u pump, ale marže na politických slibech zůstávají neregulované.
O lidech a stínech
Mezi vším tím sarkasmem nad cenou růží a hloupostí jeskyňářů bychom neměli zapomínat na jednu věc. Běla Gran Jensenová, která nás opustila před pár dny, by nám včera pravděpodobně připomněla, že skutečná síla není v tom, jak hlasitě se hádáme u Václava Moravce, ale v tom, kolik lidí dokážeme vytáhnout z jejich vlastních „štol“. Možná je to ta největší lekce včerejška – že zatímco my řešíme benzín, někdo jiný staví mosty, které nespadnou.
