Mezi státy V4 se šíří vlna nenávisti vůči menšinám

V tomto textu se zaměřím na nenávist vůči LGBT+ lidem v zemích střední Evropy a na nedozírné následky, které šíření této nenávist politiky má.

Tento nešťastný společný rys popisuji v době, kdy je Česká republika předsednickou zemí V4. Věřím však, že se v oblasti lidských práv stále ještě můžeme stát pro naše zahraniční partnery dobrým příkladem - zvlášť, pokud si budeme vědomi důsledků, které se dějí, když jsou menšiny terčem nenávisti.

Tento týden je to rok od vraždy dvou lidí před gay barem v Bratislavě. Jednalo se o zločin z nenávisti. Střelec před útokem zveřejnil extremistický manifest namířený proti LGBT+ lidem a Židům. Autor v něm oslavoval známé neonacistické a pravicově extremistické teroristy, kteří v minulosti spáchali teroristické činy.

Jaká je spojitost mezi tímto hrůzným činem a vyjádřeními politiků? Jsou to často právě politici, kteří nenávist rozsévají a nenávistné názory legitimizují, čím příspívají k radikalizaci společnosti. V tom „lepším“ případě to poté končí urážkou dvou mužů držící se za ruce, v tom horší vraždou, jako ve výše zmíněném případě.

Příkladem mohou být výroky z kampaně před nedávnými slovenskými volbami. Místopředseda strany SMER za potlesku publika, ve kterém seděl předseda strany Robert Fico, prohlásil, že „Naši dědové a babičky porazili ten hnědý německý fašismus, ale fašismus se vrací. Oblékl si duhové barvy, oblékl si růžové barvy. Dnes tu máme liberální fašismus a musíme ho porazit.“ Poslanec strany OĽaNO Milan Kuriak se v souvislosti se stejnopohlavními rodinami vyjádřil: „jsem tolerantní, ale zvrácenost proti pánu bohu podporovat nebudu.“ A až neuvěřitelně zní výrok předsedy křesťanských demokratů (obdoba české KDU-ČSL) Majerského, že LGBT osoby jsou pliaga (slovenský výraz pro mor či havěť), která ničí zemi a která může zlikvidovat národ jako takový. Návrat této strany do parlamentu mimochodem český lidovecký ministr označil za jediné pozitivum slovenských voleb…

Roli slovenských politiků v šíření nenávisti výstižně popsala šéfredaktorka slovenského deníku SME Beata Balogová: „Jsou to lidé, kteří o homosexuálech mluví jako o nemocných lidech a navrhují jejich léčení. Je to skupina, která prostě chce vrátit Slovensko do středověku. Pracují jen s emocemi, čili se strachem, úplně stejně jako fašistické politické síly. Takže nemají konstruktivní návrhy pro společnost a jediný zdroj jejich politické podpory je vlastně strach. K tomu, aby dokázali oslovovat další voliče, tak musí generovat určitý strach. A to dokážou nejlépe s jinakostí, takže strach z minorit, z menšin. Tentokrát a tedy velmi dlouho to jsou práva LGBT komunity. Ráda bych ještě dodala, že bohužel tento vliv sem přetéká i ze sousedního Maďarska. Tam se takovéto nepřátelství vůči komunitě homosexuálů stalo státní doktrínou.“

Před posledními prezidentskými volbami si představitelé vládnoucí strany Právo a spravedlnost (PiS) udělali z LGBT osob doslova terč. Kandidát na prezidenta Duda za tuto stranu, který volby nakonec vyhrál, prohlásil, že „LGBT nejsou lidé, ale ideologie, a že generace jeho rodičů nebojovala proti komunistům jen proto, aby mohla přijmout ideologii, která je pro člověka možná ještě nebezpečnější“. Joachim Brudziński, europoslanec a člen volebního štábu Andzreje Dudy, napsal, že „Polsko bez LGBT je nejkrásnější“. Poslanec PiS Przemysław Czarek řekl, že homosexuálové „nejsou rovni normálním lidem.“ A další strany PiS Jacek Żalek byl dokonce moderátorkou vyhozen z živého vysílání zpravodajské televize TVN24 poté co řekl, že homosexuálové „nejsou lidé“.

Tyto výroky politiků vládního tábora výstižně komentoval tehdejší nezávislý prezidentský kandidát Szymon Hołownia: „Říkám si, zda si uvědomují, že jejich slova pravděpodobně přivedou někoho v reálném světě k sebevraždě.“ Publicistika Katarzyna Markusz z portálu Jewish.pl poté uvedla, že jazyk, který užívají politici PiS vůči LGBT+ lidem, je velmi podobný způsobu, jakým ve třicátých letech polští politici mluvili o Židech.

Aby toho nebylo málo, tak polská města ovládaná stranou PiS začala vyhlašovat tzv. „LGBT free zones“, tedy oblasti bez LGBT osob. Představme si, že by někdo vyhlásil zónu bez židů či zdravotně postižených. Jsem ráda, že tyto zóny jsou postupně rušeny rozsudky polských soudů. Smutným faktem však je, že česká strana ODS se stranou PiS aktivně spolupracuje, sedí spolu například v jedné frakci v Evropském parlamentu.

O Maďarsku asi není dlouze třeba mluvit, o úpadku demokracie a lidských práv pod vedením Viktora Orbána bylo napsáno již mnoho. Jeho vláda se vedle mnoha dalších zásahů do právního státu snaží postupnými kroky vymazat LGBT osoby z veřejného prostoru. Lze zmínit např. milionovou pokutu udělenou jednomu z knihkupectví za prodej knihy Srdcerváči o lásce dvou dospívajících kluků. Kniha se liší od těch ostatních s tématem lásky mladých pouze tím, že je v ní vztah homosexuální. Dle maďarského anti-LGBT zákona však není možné takovou knihu v sekci pro mladistvé prodávat, ledaže je v neprůhledném obalu. Neskutečně poté zní další zákon schválený maďarským parlamentem. Ten by umožnil nahlašování stejnopohlavních párů vychovávajících společně děti. Tahle cenzura a snaha vymazat LGBT osoby z veřejného prostoru není sci-fi, ale současná maďarská realita.

Bohužel, ani ČR není situace o moc lepší. V roce 2021 předseda SPD Okamura při debatě o manželství stejnopohlavních párů pronesl: „Kdyby mě adoptoval stejnopohlavní pár, radši skočím z okna.“ Senátor a bývalý prezidentský kandidát Pavel Fischer zase strašil společnost tím, že zrovnoprávnění manželství povede k obchodování s dětmi. Zmocněnkyně pro lidská práva reagovala, že „takové výroky jsou extrémně nebezpečné. V dobře fungující společnosti je důležité označit za nepřijatelné výroky, které ji radikalizují a štvou určitou část společnosti proti jiné. Nepřijatelné jsou ale také bulvarizující a paušalizující výroky založené na předsudečném pohledu. V tomto směru opravdu někteří konkrétní politici, například pan Okamura, bohužel skutečně přispívají k radikalizaci a nenávistným náladám ve společnosti.“

Opětovné projednávání návrhu o manželství pro všechny v roce 2023 bohužel přineslo další nemístné a zraňující výroky: „Čtyřprocentní menšina se snaží přenést na většinovou populaci zátěž své biologické anomálie.“ (Síla, SPD) „Hovězí je hovězí, kuřecí je kuřecí a manželství bude vždycky svazkem muže a ženy.“ (Heller, KDU-ČSL) „Přidělování dětí dvěma pedofilům a obchod s dětmi.“ (Síla, SPD) „Každý muž, i homosexuální, si může vzít za manželku ženu. Diskriminace proto neexistuje.“ (Golasowská, KDU-ČSL) .

Nedávný průzkum Národního ústavu pro duševní zdraví ukazuje, že nenávistné projevy politiků mají skutečně velký dopad a velká většina respondentů je pokládá za rozšířené. Co víc, podle nich mohou být také hlavní příčinou toho, že by se pro ně každodenní život ještě zhoršil.

A nejedná se jen o politiky, v šíření nenávisti jsou bohužel aktivní i někteří představitelé katolické církve. Za všechny zmiňme kázání kněze Piťhy, který v roce 2018 uvedl, že „homosexuálové budou prohlášení za nadřazenou vládnoucí třídu, rodiny budou roztrženy a rozehnány, a za každý nesouhlas budou lidé deportováni do nápravně-výchovných pracovních táborů vyhlazovacího charakteru.“ Nebo aktuální výrok kardinála Duky, že „židé a křesťané jsou při hájení manželství jako svazku muže a ženy pod tlakem jako za nacismu.“ Jsem ráda, že se proti tomu ihned ohradili zástupci židovské obce. Výrok je to totiž nehorázný z mnoha důvodů, od pošlapávání památky obětí holocaustu až po vytváření dalších nenávistnýcch příkopů ve společnosti. Upřímně pořád nechápu, před kým/čím chtějí Duka a jemu podobní manželství vlastně bránit. I LGBT+ lidé, kteří do manželství chtějí vstoupit, si toho institutu váží a chtějí ho ctít. To vědí i v katolických zemích, kde manželství pro všechny už mají, jako je Španělsko nebo Irsko.

Šíření nenávisti proti menšinám ze strany některých politiků je promyšlenou taktikou. Odvádí pozornost od jejich neschopnosti řešit skutečné zásadní problémy jako je zhoršující se životní úroveň mnoha obyvatel. Dopady těchto nenávistných výroků jsou však nedozírné.

Zvláště závažným a dlouhodobě přehlíženým problémem je násobně vyšší míra sebevražednosti a výskytu duševních problému u LGBT+ osob v důsledku tzv. menšinového stresu. Tím rozumíme všechen stres, který musí oproti jiným osobám LGBT+ lidé zažívat z důvodu své sexuální orientace či genderové identity, ať už se jedná o stres a obavy související právě s nenávistnými výroky veřejných činitelů či urážkami, šikanou, nebo přímo fyzickým násilím ze strany kohokoliv jiného. Přímo s obtěžováním, vyhrožováním či fyzickým násilím se přitom v Česku setkala více jak polovina LGBT+ osob. Některé případy byly zdokumentovány i v médiích.

Namísto toho, abychom za této situace LGBT+ lidem pomohli cítit se bezpečně, tak všichni ti výše zmínění rozfoukávači ohně nenávisti stále více přispívají k dalšímu prohlubování atmosféry strachu a nenávisti. A to píšu jen o předsudečné nenávisti vůči LGBT+ lidem, ale samozřejmě by se dalo psát i o menšinách rasových či národnostních - aktuálně jsou v terčem nenávisti například také ukrajinští utečenci, dlouhodobě také Romové.

Je třeba s tímhle roztáčením spirály nenávisti skončit. Za každým nenávistným slovem politika či jiné veřejné známé osoby totiž může být jeden člověk, který nakonec ukončí svůj život, jako napřklad synovec známé moderátorky Ester Janečkové. Dokud se proti nenávisti jako společnost jasně nepostavíme, bude tato spirála jen eskalovat a můžeme dříve či později čekat oběti další.

V oblasti legislativy bychom poté měli co nejdříve upravit trestní zákoník tak, aby zajistil, že LGBT+ lidé jako jedna ze skupin ohrožených nenávistnou trestnou činností získá totožnou ochranu jako rasové, etnické, národnostní či náboženské skupiny. Takovou ochranu chceme také pro ty, kteří byli napadeni z důvodu jejich zdravotního postižení, či věku.

Dále bychom měli urychleně schválit možnost stejnopohlavních párů uzavírat manželství. Vedle jednotlivých praktických práv, které s sebou manželství oproti registrovanému partnerství nese, jde také o symbolické gesto. Je třeba konečně přestat dělit lidi do dvou kategorií. Výzkumy navíc potvrdily, že mezi manželstvím pro všechny a psychickým zdravím LGBT lidí je propojení. V zahraničí po přijetí této změny pokleslo množství sebevražd mezi mladými LGBT lidmi. Zákaz vstupu do manželství je totiž druhem strukturálního stigmatu, protože jim přiřazuje nálepku outsiderů, kteří si na rozdíl od ostatních nezaslouží právo na výhody manželského svazku.

V rámci vypořádáním se s nerovnostmi vůči LGBT lidem bychom také měli umožnit darovat krev i gayům, což dnes prakticky nejde.

Stejně tak bychom také měli konečně zrušit povinnou kastraci při úřední změně pohlaví, což já osobně považuji za barbarskou praktiku.

„Jsme přece tolerantní země“

Okřídlené věty, které při prosazování práv LGBT lidí slýchám velmi často, jako „ať si doma každý dělá co chce, ale ať mi to necpe“ a „nechcete už konečně začít řešit něco důležitějšího, co je důležité pro všechny občany ČR“ se dají aplikovat úplně na jakékoliv téma. Přitom věřím, že i queer lidé jsou po mnoha letech bojem za narovnání práv unavení a velmi rádi by řešili i něco jiného. Bohužel, od přijetí registrovaných partnerství v roce 2009 jsme se ve zlepšení postavení LGBT osob nepohnuli ani o píď, a tak boj za ty, kteří jsou diskriminovanou menšinou, pokračuje dál. Cílem totiž není být k sobě pouze tolerantní, ale mít stejná práva a žít svobodně, s respektem k životu a právům druhým.