Článek
Při procházení nabídek na Temu nebo Sheinu často něco koupíme jenom proto, že za ty peníze vlastně není co řešit. Když levné oblečení po pár vyprání vybledne nebo zežmolkuje, prostě skončí na dně skříně nebo rovnou v koši. Skoro nic přece nestálo.
Ale jak je to možné? Někdo ho přece musel vyrobit. Nejprve zaplatit za materiál, navrhnout, jak bude vypadat, nastříhat a sešít látky, následně zboží zabalit a přepravit přes půl světa až k vám. Navíc jsou tu náklady na sklady, logistiku, provoz e-shopu, reklamu a samozřejmě také zisk prodejce.
Daň za laciné zboží často „platí“ zaměstnanci, kteří ho vyrábějí
Smutnou skutečností je, že se šetří hlavně na zaměstnancích. Směny v nevyhovujících podmínkách, 13hodinová pracovní doba, dětská práce… S tím by nikdo z nás určitě nesouhlasil. Někde se to ale bohužel děje.
Levné oblečení tu bylo dávno před Temu
O drsných nebo nevyhovujících pracovních podmínkách se nemluví jenom posledních pár let s rozšířením Temu a Sheinu. Jedním z nejtragičtějších případů z textilních továren je zřícení osmipatrové budovy Rana Plaza, ke kterému došlo v dubnu 2013 v Bangladéši.
Zaměstnanci měli obavu o svoji bezpečnost z důvodu trhlin, které se na budově objevily už před tragédií, přesto do práce šli. Obchodní partneři čekali na své nasmlouvané dodávky a v Bangladéši, kde podstatnou část exportu tvoří textilní průmysl, si nemohli dovolit je neodeslat. Pro místní obyvatele je navíc práce v textilkách jedním z mála dostupných zdrojů příjmu.
Tragédie, která měla změnit pohled na fast fashion
24. dubna v ranních hodinách se celý komplex zřítil a pohřbil 1 135 lidí (většinou pracovníky oděvních továren sídlících v komplexu). Zboží z textilních továren budovy Rana Plaza odebíraly například značky jako Mango, Primark nebo Benetton, jak uvádí organizace Clean Clothes Campaign. Tragédie vedla k řadě změn a několik týdnů po ní podepsaly módní značky, obchodníci a odborové organizace dohodu zaměřenou na stavební a požární bezpečnost bangladéšských továren.
Naše chuť nakupovat stále více a více levného oblečení ale nezmizela a klasickou fast fashion postupně doplnil ještě rychlejší fenomén - ultra fast fashion.
Cena u Čechů vítězí. Etické podmínky řeší málokdo
Známé módní značky stále rychleji střídají kolekce, aby podpořily naši touhu po novém oblečení, zatímco platformy typu Shein posunuly tento koncept ještě dál. Nové zboží přibývá prakticky pořád. Ceny jsou nastavené tak nízko, že nákup další bundy nebo džínů přestává být něco, nad čím musíme dlouho přemýšlet.
A my Češi jsme si levné nákupy oblíbili. Podle výzkumu analytického ústavu STEM z dubna 2026 nakupuje na platformách s ultra fast fashion, jako jsou Temu a Shein, 22 % českých spotřebitelů. Z téhož výzkumu navíc vyplývá, že pro 81 % Čechů je při nákupu jedním z nejdůležitějších faktorů cena, zatímco etické podmínky výroby uvedla jako důležitý faktor jen 2 % respondentů.
Co na cenovce nevidíme
V souvislosti s Temu a Sheinem jste už určitě slyšeli diskuze na téma kvality výrobků, obsahu chemických látek, množství odpadu nebo ekologické stopy dopravy přes půl světa. Lidé, kteří zboží vyrábějí, jsou však pro širokou veřejnost stále neviditelní, přestože se některá „varující“ zjištění občas objeví.
Dětská práce i 30 pracovních dní za měsíc
Na pracovní podmínky u dodavatelů Sheinu se v roce 2025 zaměřili reportéři britské BBC. Při návštěve výrobní oblasti v čínském Kantonu zjistili, že zaměstnanci pracují kolem 75 hodin týdně, přičemž v mnoha případech mají jen jeden volný den v měsíci.
V únoru 2025 navíc agentura Reuters zveřejnila zprávu, že Shein sám přiznal, že jeho vlastní kontroly během roku 2024 odhalily u dodavatelů dva případy dětské práce. Jednomu dítěti bylo 11 let a druhému 15 let. Společnost nicméně uvedla, že případy bere velmi vážně a spolupráci s dotčenými dodavateli ukončila.
Téma zůstává aktuální i v roce 2026, kdy na problémy s transparentností dodavatelských řetězců, pracovními podmínkami a rizikem nucené či dětské práce u ultra fast fashion upozorňuje také stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru.
Jak se k ultra fast fashion postavit?
Neznamená to, že každé levné tričko nebo podobné laciné zboží vzniklo v nevyhovujících pracovních podmínkách, ani že vysoká cena je zárukou férových podmínek pro zaměstnance. Spíše bychom se měli zamyslet nad tím, jak je možné, že si můžeme objednat tričko za stovku a zda opravdu takové další potřebujeme. Odpovědnost samozřejmě neleží jen na zákazníkovi, ale také na firmách a pravidlech, podle kterých můžou své zboží vyrábět a prodávat.
Před nákupem si položte jednu otázku
Zkuste se před každým nákupem zeptat sami sebe, jestli byste si dané oblečení koupili, kdyby bylo čtyřikrát dražší. Ne? Pak ho zřejmě nepotřebujete.
Vždyť ještě generace našich babiček roztrhané oblečení zašívala nebo jinak opravovala. Ne z ekologického přesvědčení, ale proto, že oblečení mělo hodnotu. Dnes si klidně koupíme šaty na jedinou příležitost, plavky na jednu dovolenou nebo několik variant stejného kousku, protože za tu cenu se to přece vyplatí. Skutečná cena ale může být podstatně vyšší.
