Proteinový pudink, tyčinka nebo fitness cereálie. Jsou opravdu tak zdravé?

Proteinové výrobky mám ráda. Když nestíhám, tyčinka ke svačině se hodí a proteinový pudink je rychlejší než si ráno vařit vajíčka. Při nákupu se většinou dívám hlavně na obsah bílkovin, cukru a kalorií, jenže ani dobře vypadající tabulka výživových hodnot neříká všechno. Fitness cereálie a proteinový jogurt vypadají jako zdravější snídaně než kobliha, přesto může jít z velké části o ultrazpracované potraviny. Právě jejich vliv na naše tělo zkoumala nová studie zveřejněná v časopise Nature Metabolism.

Rozhodně neplatí, že všechno, co prošlo nějakým průmyslovým zpracováním, je špatné. Zpracovaná je mražená zelenina, mléko, olivový olej nebo obyčejný bílý jogurt. U ultrazpracovaných potravin jde zpravidla o výrobky složené z řady upravených nebo izolovaných surovin, často doplněných o aromata, emulgátory, sladidla, barviva, modifikované škroby a další látky, které při běžném vaření doma většinou nepoužíváme.

Jasnými příklady jsou chipsy, sladkosti, instantní pokrmy nebo některé masné výrobky. Do stejné kategorie ale mohou spadat také některé snídaňové cereálie, proteinové tyčinky, ochucené mléčné výrobky, průmyslově vyráběné pečivo a řada produktů, které mají na obalu slova jako „fitness“, „high protein“ nebo „bez přidaného cukru“.

To samozřejmě neznamená, že je proteinový pudink stejně špatný jako pytlík bonbonů. Ukazuje to spíš na problém, který při nákupu snadno přehlédneme. Jsme zvyklí hledat cukr, tuk a kalorie, ale už méně přemýšlíme nad tím, z čeho je výrobek vlastně vyrobený a jak velkou část našeho jídelníčku podobné potraviny tvoří.

Začátkem října 2026 zveřejnil časopis Nature Metabolism studii, ve které vědci porovnávali reakci organismu na ultrazpracované a minimálně zpracované jídlo. Obě varianty měly podobné množství kalorií i základních živin. Přesto tělo reagovalo rozdílně. Po ultrazpracovaném jídle vědci zaznamenali větší inzulinovou a energetickou reakci a zároveň nižší spalování sacharidů. Rozdíly našli také v aktivitě částí mozku, které souvisejí s tím, jak reagujeme na podněty spojené s jídlem.

Výsledky tak naznačují, že nemusí záležet jen na tom, kolik má jídlo kalorií, sacharidů, tuků nebo bílkovin. Roli může hrát i způsob, jakým bylo vyrobené a zpracované. To je podstatné právě u výrobků, které na první pohled vypadají výživově dobře.

Jistě, o ultrazpracovaných potravinách už dlouho vycházejí studie, které je spojují s určitými zdravotními problémy. Ne vždy však šlo určit, co přesně za výsledkem stojí. Člověk, který jí hodně průmyslově vyráběných potravin, může zároveň méně sportovat, kouřit nebo mít celkově horší jídelníček. V tomto případě ale vědci přímo porovnávali dvě nutričně podobná jídla a sledovali, jak na ně organismus reaguje.

Otevřete pytlík chipsů s tím, že si dáte pár kousků, a za chvíli lovíte poslední drobky ze dna. Znáte to? Podobně rychle zmizí tabulka čokolády nebo balíček sušenek. S vařenými bramborami se vám to ale nestává, že?

Průmyslově vyráběná jídla často kombinují tuk, sůl, cukr a výrazné aroma tak, aby se dobře jedly a chutnaly. Roli může hrát i rychlost, s jakou je sníme. Nemusíme nic loupat, krájet ani dlouho kousat. U řady výrobků stačí otevřít obal a jíst. Když si ale nakrájíte jablko, dáte si bílý jogurt s ořechy nebo uvaříte brambory s masem a zeleninou, jíte a soustředíte se na jídlo úplně jiným způsobem.

„High protein“ zní zdravě. „Bez přidaného cukru“ také. „Zdroj vlákniny“ jakbysmet. Představte si ale člověka, který si ráno dá fitness cereálie, dopoledne proteinový pudink, odpoledne proteinovou tyčinku a během dne pije ochucený nápoj bez cukru. Klidně může mít pod kontrolou kalorie i příjem bílkovin a přitom značnou část jeho jídelníčku tvoří průmyslově upravené výrobky. Neříkám tím, že bychom tyto potraviny neměli jíst. Jen je nepovažujme automaticky za zdravé jen proto, že mají 20 gramů bílkovin nebo sportovce na obalu.

Kolem výživy se každou chvíli objeví něco, čeho se začneme bát. Jednou jsou to tuky, potom sacharidy, lepek, éčka, sladidla nebo některé oleje. Byla by škoda udělat totéž s ultrazpracovanými potravinami. Nemá smysl stát v supermarketu a panikařit nad každou ingrediencí, jejíž název neznáme. Stejně tak délka složení sama o sobě neurčuje, jestli je konkrétní potravina zdravá. Mnohem užitečnější mi připadá podívat se na to, co jíme během celého dne. Proteinová tyčinka v momentě, kdy nestíhám svačinu, je úplně v pořádku. Pokud by ale většina jídelníčku pocházela z obalů, které stačí otevřít, ohřát nebo zalít vodou, už bych se nad tím zamyslela.

Při příštím nákupu si můžete udělat jednoduchý test. Nemusíte studovat každé éčko ani hledat na internetu, do které kategorie přesně výrobek patří. Stačí se podívat, co ve vašem košíku převažuje.

Máte tam ovoce, zeleninu, brambory, rýži, luštěniny, vločky, vejce, maso, ryby, bílý jogurt, tvaroh nebo ořechy? Tedy potraviny, u kterých pořád poměrně snadno poznáme, z čeho vznikly? Nebo převažují výrobky připravené tak, abychom je mohli okamžitě sníst, případně je jen ohřáli?

Osobně bych nevyhazovala všechno, co kupujete v plastovém obalu. Pokud ale zjistíte, že většinu dne přecházíte od jednoho hotového výrobku k druhému, stojí za to část z nich nahradit.

A když budete mít večer chuť na chipsy, klidně si je dejte. Zdravý jídelníček nestojí na tom, že člověk už nikdy nesní chipsy, sušenku nebo mraženou pizzu. Důležitější je, co jí většinu času.