Článek
Jeden muž stál na okraji silnice a stopoval uprostřed bouřky. Byla temná noc a dokonce ani měsíc nesvítil. Čas se neskutečně vlekl a nikde nejelo žádné auto. Pršelo tak hustě, že stěží viděl svou ruku před svou tváří.
Náhle spatřil světla auta, které projíždělo kolem nedalekého kopce. Jelo velmi pomalu.
Potichu k němu přijelo a zastavilo. Muž tedy rychle nastoupil do auta a dveře zavřel. Náhle si uvědomil, že za volantem nikdo nesedí. A také neslyšel žádný zvuk motoru.
Déšť sílil. Auto se opět pomalu plížilo vpřed. Muž byl vyděšený. Tak moc vyděšený na to, aby vůbec pomyslel na vyskočení z auta. Vždyť by se tak mohl zachránit?
Všiml si, že se auto blíží k ostré zatáčce. Začal se modlit. Byl si totiž jistý, že duch auta chce sjet ze silnice do řeky. Určitě by se utopil!
Náhle se u okna řidiče objevil jakýsi přízrak a ruka přízraku sáhla dovnitř a otočila volantem. Auto díky tomu projelo naprosto bezpečně kolem zatáčky.
Náhle ruka skrz okno zmizela a stopař byl opět sám. Byl naprosto paralyzovaný strachem. Jen sledoval ruku přízraku, která se vždy objevila kdykoli dojeli k zatáčce.
Nakonec stopař, který se bál blízké smrti, sebral veškerou odvahu. Hned vyskočil z auta a utíkal do města.
Byl v šoku, tak šel do nejbližšího baru, kde každému vyprávěl, co se mu nadpřirozeného stalo. V tu chvíli celý bar zahalilo ticho. Všichni měli husí kůži, když si uvědomili, že muž mluví pravdu. Pravdu o divném autě, pravdu o strašidelné ruce, která řídila auto po cestě.
Báli se, co kdyby auto s duchem potkali? Přeci jen se tenhle příběh stal nedaleko jejich města.
Vzápětí do baru přišli dva muži. Byli celí mokří. Když si sundávali ze sebe pláště do deště, jejich oči pohlédly na stopaře.
A jeden z nich promluvil: „Hele, to je ten idiot, který naskočil do našeho auta, když jsme ho tlačili v dešti po silnici.“
