Článek
byla jsem v druhém ročníku na univerzitě a seznámila jsem se s jedním klukem, jmenoval se Oskar. Po nějaké době jsem měla z něho nepříjemný pocit, tak jsem s ním vše ukončila. Pár dní před Vánoci jsem posílala hromadné přání ke krásně prožitým svátkům, ale přání přišlo i k němu, nejprve mi psal příjemně, jak nám bylo krásně, ale já nereagovala, začal mi nadávat po SMS a vyhrožovat, nebylo to moc příjemné, měla jsem starší mobilní telefon a blokovat na něm nešlo.
Těsně před Vánoci mi zemřel ještě dědeček a a když mi bylo šestnáct, dostala jsem od něho hrací přáníčko. Jenže léta plynula a přáníčko přestalo hrát. Měla jsem ho schovaný v pokoji ve skříni pod spousty časopisů a sešitů.
Když ještě dědeček žil, jezdíval k nám na svátky z 25. 12. na 26. 12. V tu noc, když už děda nežil a normálně by u nás přespával, začalo přáníčko hrát. Já a sestra jsme se probudily. Ano, přáníčko hrálo, ačkoli plno let nefungovalo a navíc bylo schované pod časopisy a sešity.
Zvláštní?
Oskar mi pořád psal, aniž bych reagovala nadávky, výhružky, urážky. Byla už polovina ledna a já měla zvláštní sen, který byl hodně živý.
Stála jsem v mém studijním městě na nádraží a Oskar šel proti mě, bála jsem se. Náhle jsem uslyšela melodii z hracího přáníčka. Ucítila jsem na rameni něčí ruku, otočila jsem se a byl to můj děda. Zeptal se mě: „Obtěžuje tě ten kluk?“
Přikývla jsem, zadíval se na něho a Oskar s vyděšeným výrazem utíkal pryč. Od té doby jsem od něho nedostala už ani jednu SMS. Když jsem dokonce šla po městě a zahlédla jsem ho, zdrhal pryč.
Možná jsou určité věci mezi nebem a zemí. :-)
