Jak jsem si pořídila kočku. A pak ještě jednu

Už jako dítě jsem si přála mít doma kočku, ale to se mi nesplnilo. A jak jsem dospěla, tak jsem se postupem času rozhodla, že si svůj sen splním. Samozřejmě, že jsem si pro kočičku vše pořídila.

Od kočičího záchodku, přes přepravku, mističky, granulky, kapsičky až po bobkolit, pardon kočkolit. Samozřejmě, že jsem nezapomněla na plno hraček, pelíšek a škrabadlo.

Přečetla jsem si plno článků o chování koček v bytě a a přidala se na facebooku do nejrůznějších kočičích skupin.

Takže jsem na nový přírůstek byla zcela připravena.

Razím heslo „nekupuj, adoptuj“ a tak jsem začala hledat inzeráty, kde lidé nabízejí koťátka. Naprosto obyčejná koťátka od obyčejných koček, nepotřebovala jsem „značkovou“ kočku. Proč také? Neměla jsem ambice objíždět se svým mňoukavým mazlíčkem nejrůznější výstavy, soutěže a podobně.

A netrvalo dlouho a zaujal mě inzerát, kde moc milá a příjemná paní nabízela k adopci čtyři rozkošná koťátka.

Odepsala jsem tedy na inzerát a paní byla velmi ochotná. Hned mi řekla, že mi mourovaté kotě autem přiveze přímo před dům a že se jedná o kočičí holčičku.

Když jsem si od paní kočičku přebírala, svěřila mi, že se kočička narodila 25. května 2020. Takže mám kotě blížence!

A také říkala: „Bude malá a drobná, je po své mamince. Je mazlivá, hodná a nikdy nikoho neškrábla a nekousla.“

A taky že ano.

Samozřejmě, že jsem kočičku pojmenovala. Vybrala jsem pro ni jméno Fialka. Fialka je něžné jméno a pro malé a něžné kotě je fajn.

Fialka byla krásné mourovaté kotě s bílými ponožkami na zadních tlapičkách a bílou náprsenkou. Hodně milá a přítulná.

Nejprve se Fialka rozhlížela, mňoukala, začala postupně prozkoumávat svůj nový domov.

Když si uvědomím, muselo to pro ni být velmi těžké. Nové místo, nový domov, nová panička. Odtržena od svého dřívějšího domova a od svých dřívějších lidí, od své kočičí maminky.

Hned jsem si vyhledala, jaké jsou kočky ve znamení blížence. Kočička blíženec si dokáže každého omotat kolem prstu a i když něco rozbije, zatváří se nevinně a je to.

A ano, Fialka prostě taková byla a je.

Fialka byla neustále u mě, vyžadovala pozornost, chtěla si hrát a pomazlit.

Pověsila se na záclonu a tvářila se jako koulička.

Vyskočila na stůl a procházela se. Vyskočila na parapet a shodila mi květináč.

Ten se rozbil. Protože jsem měla doma králíčka, pozorovala ho a lehce pošťuchovala tlapičkou. Běhala po bytě, jakoby honila zebru.

Prostě hotový lovec.

Když jsem luxovala, schovala se do bubnu pračky, kterou mám v kuchyni.

Prostě Fialka se zabydlela a byla spokojené kotě.

Uplynulo několik týdnů a já jsem se rozhodla, že Fialce pořídím dalšího kočičího parťáka. Ostatně jsem četla několik článků, že je lepší mít dvě kočky než jednu.

Byl říjen a já jsem našla inzerát, nabízeli koťátka. Všechna samá černá.

Mě černá kočka nevadí, nejsem nikterak pověrčivá a tak jsem si pro malé a černé koťátko po domluvě koncem října 2020 zajela.

Vím, že jsou pověry, když černá kočka přeběhne přes cestu, že vás čeká smůla a podobně, ale já si říkám, že to zvíře prostě někam jde.

Kocourek, který se narodil 29. července 2020 měl bílé zuby, žlutozelené oči a růžový jazyk. Jinak byl celý černý. A tak jsem ho pojmenovala prostě Čertík. A podle znamení horoskopu je to kočka ve znamení lva.

Kočka, která se narodila ve znamení lev, si myslí, že je prostě lev. A Čertík takový je. Mazlivý, hravý a zábavný.

Když jsem si s přítelem objednala pizzu, Čertík se ji rozhodl ochutnat.

Ačkoli měl spolu s Fialkou plné misky jídla a vody.

Také třeba vyskočil na stolek, na kterém mám notebook a hrnek s čajem a začal čaj pít. No jak jinak?

Jako je pravda, že nejprve obě koťata na sebe syčela. Fialka se tvářila uraženě. Ale vydržela jsem pár dní a už se stala z nich sehraná dvojka.

Stávalo se, že se mi Čertík posadil na klín a rozepínal mi mikinu na zip. Když jsem ji zapnula, opět rozepnul. Fialka mě plácala tlapičkou do čela.

Fialka se od Čertíka naučila pít můj čaj a nebo kapučíno z hrnků, ačkoli mají vždy mističky plné čerstvé vody.

Ale ne, že by kočky pily čaj a kapučíno pořád, ono spíše sem tam.

Každé ráno třeba i v pět kňourají před dveřmi ložnice, aby mě oba probudili a já se jim šla věnovat. No, jakmile vyjdu z ložnice, dělají "nezájem"…

Na Vánoce úspěšně demolují vánoční stromeček. Sundávají kouličky a hrají si s nimi. Nebo třeba když jsem nebyla doma, oba dva sundali stříbří ze stromku a poházeli po bytě. No jak jinak?

Mám prostě doma dvě fajn kočky. Tedy přesněji řečeno už tříletou kočičku a tříletého kocourka (skoro).

A ano, občas si pobrukuji písničku od Pokáče: „Mám doma kočku, mám ji rád, je to skvělý kamarád…“

No mám doma dvě kočky s errorem a dobrovolně jsem si přitáhla domů dvě katastrofy. Vtip. :-)

Všude mám od nich chlupy, neustále je zametám, uklízím… Ale co? Mám sice krom dvou chlupatých mňoukavých klubíček chlupatý byt, ale zase dva kočičí mazlíky a parťáky s láskyplným pohledem a dobrým srdíčkem plný něhy.

Říká se, že kočky léčí, že chrání před negativní energií a působí antistresově a ano, je to pravda.

Jinak samozřejmě jsem oba dva nechala kastrovat, řídila jsem se doporučením v článcích a veterinářem. Vše proběhlo v pořádku.

A na závěr si můžete pustit písničku „Mám doma kočku…“

https://www.youtube.com/watch?v=p3y4XQ4B4Vw