Článek
Moje sestra se svým manželem, říkejme jim třeba Lenka a Lukáš, pořídili krásné mourovaté kotě, kterému dali jméno Mourek. Mourek je zkrátka takové poměrně časté jméno pro kočky.
Protože bydlí v podstatě na vesnici v baráčku, kocourek chodil na zahradu a vše bylo krásné. Jen do té doby, než k nim přišel soused. Zkrátka kocourek již ležel mrtvý na cestě nedaleko domu, měl zraněný čumáček.
Se slzami v očích velmi mladého kocourka pochovali na zahradu. A následně si pořídili černobílou kotěcí slečnu přes inzerát a kotěcího kluka také mourovatého z útulku. Obě koťátka v pohodě, spřátelila se.
Pár měsíců na to Lenka zjistila, že v útulku je třínohé kotě. Tak se rozhodla s Lukášem, že si kotě adoptují. Přeci jen mu chtěli dát domov a také si říkali, že trojnohé nikdo moc nebude chtít.
Když přišli do útulku, zjistili, že o toto kotě je zájem. Má několik zájemců již v pořadí a paní v útulku říkala: „O rozbité kočičky je kolikrát větší zájem.“
Tak se Lenka s Lukášem začali zvedat se židlí, že odejdou. Když náhle přiběhlo mourovaté odrostlé kotě a hnedka se k nim začalo lísat a Lukášovi dokonce skočilo na klín.
Vypadalo úplně jako Mourek! Stejné zbarvení a stejná náprsenka. Chovalo se úplně stejně.
Tak si ho vzali.
Malého kocourka, kterému dali jméno Jenda.
Co k tomu ještě dodat? Žijí si spokojeně, Jenda se chová úplně stejně jako Mourek a šíleně jim ho připomíná. Lenka dokonce i přemýšlí, jestli se tímto způsobem k nim právě Mourek nevrátil, aby mohl být opět se svou rodinou.
