Článek
První týden doma je jen o přežití
Anička si pamatuje první dny po porodu jako mlhu plnou únavy a hormonálních vln.
„Každý pohyb byl obrovská výzva,“ vzpomíná. „Najednou jsem byla odpovědná za malou lidskou bytost, která závisí úplně na mně.“
Umělá výživa jí paradoxně trochu ulehčila život. „Nekojím, takže jsem si mohla naplánovat alespoň časové bloky, kdy se můžu najíst nebo sprchovat. Ale stejně – první týdny jsou jen o přežití.“
Měsíc po porodu – a první možnost sama
Teď je to měsíc. Dcerka už má svůj rytmus, manžel ví, co a jak. A zítra?
„Naskytla se mi možnost jít na akci, která by trvala dvě až tři hodiny odpoledne,“ říká Anička. „Nekojím, takže starost s tím není. Manžel si poradí. Jen… já nevím. Ještě jsem neukončila šestinedělí.“
V hlavě jí probíhají všechny možné scénáře. Co když se něco stane? Co když bude dcera plakat? A je to vůbec normální – jít pryč, jen tak sama?
Váhání mezi matkou a člověkem
„Vím, že bych měla cítit radost,“ přiznává. „Místo toho se cítím provinile. Ještě měsíc po porodu – a já přemýšlím, jestli je v pořádku, že na pár hodin odejdu?“
Váhání je podle Aničky běžné. „Všude čtu o mateřských instinktech a o šestinedělí. Ale pak zjistíte, že taky potřebujete být zase sama sebou. Jít na kávu, posedět s kamarády, nebo si jen tak vyčistit hlavu.“
Důvěra v partnera i sebe
Nakonec se Anička rozhoduje. „Manžel zvládne všechno, já se cítím dobře. Tak proč bych měla odmítat? Děti nejsou jen moje, rodina je tým,“ říká.
Je to paradoxně osvobozující. „Už si uvědomuju, že odpočinutá matka je šťastnější matka. A šťastná matka znamená klidnější dítě.“
První krok ven – malá svoboda, velký pocit
Anička se zítra vydá na akci. S pocitem napětí, ale i naděje.
„Možná zjistím, že to byla správná volba. Možná budu mít pocit viny. Ale důležité je zkusit to,“ říká. „Jen malý krok ven, a přesto obrovský pocit svobody.“
