Erasmus pobyt, aneb žuvjo Maribor!

Přihlásila jsem se na Erasmus pobyt a vybrala si Slovinsko. Zní to zajímavě, malá zemička, která kdysi patřila Jugoslávii, jen tak se tam člověk nedostane, není to taková ta klasická destinace, kam se tak jede, tak proč ne?

Měli jsme odjíždět někdy v půlce února, ale okolnosti to trochu pozměnily, takže jsem s dalšími studenty (Katka, Honza a Vláďa) vyjela z v šest ráno dne 1. března z Prahy- Hlavní nádraží směr Vídeň, kde jsme měli přestupovat na vlak do Mariboru. Když jsme jeli Slovinskem do Mariboru, obdivovali jsme krásnou přírodu. Hlavně hory!

Měli jsme vše předem domluvené, zabalená zavazadla, takže nebyl problém. Těšili jsme se na nové zážitky. První den jsme ještě neměli kolej, tak jsme se ubytovali na pokoji ve větší ubytovně pro cestující, která se nacházela kousek od nádraží, jedna noc stála 17 EUR. Hotel je prý vhodný pro studenty. No, nikde nebyl výtah, recepce byla ve třetím patře. A něco jako kuchyňka někde v pátém patře. Spali jsme všichni čtyři na jednom pokoji, kde byly dvě palandy a jedna manželská postel.

Jednalo se jen o přespání, takže jsme hnedka vyrazili na menší procházku kolem krásné modrozelené řeky Drávy, kde to docela foukalo. No neustále jsme řešili, že to zde fouká, lidé se docela otáčeli (někteří pobaveně a jiní pohoršeně), až pak od slovinských studentů jsme se dozvěděli, že foukat u nich znamená jako u nás „šukat“.

Také nám vyprávěli, že byli u nás v České republice a když jeli autem, tak je zastavila policie se slovy: „Foukněte nám do balonku.“ A protože ve slovinštině slovo foukat znamená něco jiného než v češtině, začali se šíleně smát.

Po procházce jsme se setkali se slovinskými studenty, kteří nás tak trochu měli na starost. Aby nám vysvětlili, co je třeba. A trochu nás seznámili se studentským životem v Mariboru.

Prošli jsme se městem, pak jsme si sedli do nějaké restaurace na pivo a víno. Poradili nám, abychom si pořídili simku pro studenty, protože je volání a psaní SMS levné, pak nám řekli, jaký je systém stravování pro studenty a že si musíme zařídit kartičku, abychom mohli využívat výhod studentských.

Druhý den jsme se přestěhovali na kolej. Každý pokoj byl pro dva lidi, takže dvě postele, dvě skříně, dva stolky se dvěma židličkami na počítač a studium.

Hned následující den jsme měli akci „international dinner“. Jak sám název napovídá, měli jsme přinést do jídelny uvařené jídlo, které je typické pro naši zemi. Naše česká skupinka uvařila česnekovou polévku a připravila bramboráky, bramboráky slavily úspěch.

Turci přinesli bramborový salát, ale připravují ho zcela jinak. Jedná se o uvařené a nakrájené brambory, cibuli, rajčata, okurku. Vše promíchané, osolené a opepřené a zalité olivovým olejem. Finové připravili něco jako vánočku. Ale jídlo se všude povedlo a musím uznat, že jsme jako studenti byli všichni šikovní. A samozřejmě, že každý přinesl nějaký alkohol.

Poláci nabízeli třeba svou polskou medovou vodku smíchanou s jablečným džusem. Finové měli také vodku. My Češi nabízeli slivovici. Slovinci víno a Borovničevec. Jedná se o tvrdší alkohol fialové barvy, kde jsou borůvky. Prostě dalo by se říct borůvkový kompot s alkoholem. A Francouzi nabízeli víno, Španělé zase sangrii.

My čtyři byli z pedagogické fakulty z Hradce králové, pak tam byly tři slečny z Pardubic, jeden kluk z medicíny v Praze, studenti s Olomouce a z Ostravy.

Každé druhé úterý jsme si mohli vyměnit povlečení za nově vyprané a vyžehlené, součástí studijního kampusu kromě školy a ubytování bylo i menší fitko, které bylo otevřené od pondělí do čtvrtku, protože většina studentů byla slovinských a ti vždy ve čtvrtek večer jeli na víkend domů.

Pařilo se tam skoro každý den, nejvíce ale v úterý a začínalo se už kolem poledne, takže to tam poměrně dobře žilo. Hned vás asi napadne, proč zrovna v úterý? Protože slovinští studenti většinou přijíždí na koleje v pondělí a odjíždějí pak ve čtvrtek na víkend domů. Jinak slovinští studenti jsou hodně otevření a přátelští.

Klasická menza jak jsme zvyklí v ČR tam není, studenti si nakoupí velmi zlevněné jakési stravenky do různých restaurací, nárok mají na 22 stravenek na měsíc na osobu. A kdykoli si pak do vybrané restaurace s danou stravenkou zajdou, kde se díky dotacím levně komplet najedí. Polévka, hlavní jídlo, zeleninový salát, dezert a voda.

Kromě různých předmětů jsem měla i hodiny klavíru. Co mě překvapilo, bylo, že paní učitelka měla na klávesách klavíru napsané názvy not lihovým fixem. Skladbičky byly jednoduché. A ano, mluvilo se německy. Protože paní učitelka ovládala němčinu, no já moc německy neumím, ale domluvily jsme se.

Paní učitelka mě a Katce dala knihu, kterou vydala. Jmenuje se „Mehurčki“. Hudbu složila ona a text k písničkám napsal její otec. Mehurčki v překladu do češtiny znamenají bubliny. A jedná se o zpěvník pro menší děti. Každá jsme tak dostala knížku s podpisem a věnováním od autorky plus CD, kde jsou písničky nazpívané.

Na škole jsme měli možnost půjčit si klíče od místnosti s pianem. Jednalo se o malinkatou místnost, kam se vešlo jen piano a jedna židlička. Kačka si šla zahrát přede mnou a ano, varovala mě, že piano je šíleně rozladěné. Že se na něj nedá hrát. No a tak jsem to šla zkusit, fakt bylo hodně rozladěné a to tak, že by to snad probudilo mrtvého.

Nádherné byly procházky a sportování kolem řeky Drávy. Dráva je krásná modrozelená řeka, čistá. A výhodou kampusu bylo, že jsme si mohli půjčit kolo a občas jsme to využili.

Maribor je nicméně město, které připomíná jih Itálie či Francie, je to jakási rovinka, kolem které se nachází kopce. Na nich se povětšinou pěstuje víno. Je bílé a kyselé a jmenuje se Mariborčan. Kolikrát jsme si pro tohle víno došli a zaujala nás letitější paní, která v každé ruce měla pětilitrovou nádobu. Obě nádoby položila na pult se slovy: „Kyslo Mariborčan.“ Paní asi chystala nějakou velkou pařbu.

Nachází se tam i velký kopec, který je v noci nasvícený, že připomíná pyramidu, tak se i jmenuje. Pyramida. Za zmínku stojí ještě lázně, kde jsou sauny, venkovní ohřívané bazény, vnitřní bazény různých velikostí a tvarů, kde se dá příjemně relaxovat. Krásně se zrelaxujete, odpočinete, proplavete.

Ke každému vínu, kafi či jen tak dávají zadarmo velkou sklenici vody, stejně i tak k jídlu, kde kolikrát plave plátek citronu a ledu. Hodně rádi jsme chodili na zmrzlinu. Jeden kopeček stál jedno euro. Ale byl to obrovský kopec a zmrzlina byla vynikající! Zmrzlinář měl pojízdný stánek, takové to bylo hezké retro. Výběr zmrzlin byl opravdu hodně velký a zmrzlinář nám klidně do toho jednoho zmrzlinového kopce nabral různé druhy zmrzliny dle našeho přání.

Slovinci jsou velmi pohostinní, milý, otevření, Maribor je skutečně překrásné město pro každého. Pro kulturní život, sportovní život a nebo jen tak pro studium či lenošení.

Ve Slovinsku jsou obchody v neděli zavřené. Tedy většina, i třeba místí Lidl. Otevřené obchody byly jen v nákupním centru Europark , ale zavíralo se už ve tři odpoledne. Od půl třetí hlásal hlas, abychom dokončili nákup, že se brzy zavírá.

Tak trochu slovníček:

Slovinština nezná Y, všude se píše I. Takže se slovinské děti nemusí učit tvrdé a měkké souhlásky, vyjmenovaná slova a shodu podmětu s přísudkem. Slovo „ryby“ píší „ribi“.

Také slovinština písmenko „h“ vyslovuje jako „ch“ a pravdou je, že Slovinci „H“ moc neumí vyslovit.

Dítě se slovinsky řekne otrok.

Pokud se někde nesmí kouřit, je napsané: „Kaditi prepovedano“. Děkuji se řekne chvala. Pokud vám někdo nabízí cigarety a nechcete kouřit, řeknete: „Chvala, ne kadim.“

chleba- kruh

stůl -míza

dítě- otrok

rychle- hitro (čte se chytro)

vařit- kuhat (čte se kuchat)

jídlo- jed (Nebojte se, slovinským jídlem se neotrávíte.)

Hned se mi vybaví věta: „Chytry otroci kuchali jed.“ A znamená to: Rychlé děti vařily jídlo.

pití- pijača

meloun- ljubjenica

obličej- obraz

cesta- pot

ubrus- prt

dobré ráno- dobre jutro

ahoj- žuvjo

Děkuji, nemáte zač. -Hvala, ni za kaj (chvala, ný za kaj).

vítejte- dobrodošli

https://www.objevuj-slovinsko.cz/slovinstina/