Hlavní obsah

České války: Společně na záchodě. Důkaz absolutní lásky nebo překročení hranic?

Foto: Pixabay

Jsou páry, které si na WC zavřou dveře i po deseti letech vztahu. A pak takové, co si tam povídají, čtou zprávy a řeší hypotéku. Je společné chození na záchod znakem blízkosti, nebo začátek konce romantiky?

Článek

Dnešní téma dokáže rozdělit i jinak harmonické páry. Otázka totiž zní: Chodit, či nechodit před sebou, nebo dokonce cíleně spolu, na záchod? Malá, velká, jakákoliv. Prostě spolu v dobrém i ve zlém, ve voňavém i … no, prostě otevíráme další téma, které rozděluje českou společnost. Jedni tvrdí, že „však je to přirozené, my žádné tajnosti neděláme“, druhým se při té představě ježí vlasy na hlavě a dělá se jim mdlo. A obě strany jsou si samozřejmě jisté, že právě jejich přístup je ten normální.

Anketa

Partneři spolu mají sdílet vše! Společné chození na WC je symbolem funkčního vztahu.
Absolutně nesouhlasím. Soukromí je ve vztahu důležité. Sdílení WC zárukou funkčního vztahu rozhodně není.
87,5 %
Nevidím v tom problém. Vztah to může naopak utužit.
0 %
Malou stranu akceptuji. Velkou potřebu, ať si vykonává každý v soukromí. Je potřeba zachovat ve vztahu určité hranice.
12,5 %
Celkem hlasovalo 8 čtenářů.

Tábor otevřených dveří: Když se láska neměří vůní levandule

Pro zastánce společného chození na WC je věc jednoduchá. Když s někým sdílíte postel, účet, budoucnost a občas i virózu, proč by vás měl rozhodit zvuk splachování?„Aspoň si na nic nehrajeme,“ říkají. Autenticita je jejich mantra. Žádné skrývání, žádné trapné výmluvy typu „jdu si jen umýt ruce“. Tady se jede na rovinu. Někdy doslova.

Navíc – praktické argumenty. Malý byt, jedna toaleta, ranní špička. Někdo si čistí zuby, druhý řeší akutní problém. Multitasking jako z učebnice moderního soužití. A pak je tu vyšší level vztahové intimity: „Když mě viděl rodit, přežije i tohle.“ Pro tyhle páry je společné WC jen další důkaz, že láska není parfémovaná reklama, ale živočišná realita.

Tábor zavřených dveří: Poslední útočiště důstojnosti

Na opačné straně barikády stojí lidé, kteří mají jasno: záchod je poslední místo, kde má romantika právo nebýt přítomna. Nejde o stud. Jde o hranice. O tenký, ale důležitý závoj tajemství, který drží vztah při životě. Protože jakmile jednou spadne, už ho nenarovná ani držák z IKEA. „Nemusíme o sobě vědět úplně všechno,“ zní argument.

A má svou váhu. Vztah podle nich nestojí na sdílení tělesných procesů, ale na respektu a prostoru. Zavřené dveře nejsou tajemstvím, ale ohleduplností. A ano, zaznívá i obava o přitažlivost. Některé obrazy se totiž vypalují do paměti rychleji, než by jeden řekl Popocatépetl. Ne každý touží po tom, aby se mu partner navždy spojil s konkrétním zvukovým doprovodem. Ano, pokud se váš partner zvedne a zavelí: „A teď si pusť něco nahlas!“, neprotestujte, ani se neptejte proč. Prostě to udělejte. Věřte, že tím pomůžete oběma.

Foto: Pixabay

Velká a malá potřeba: Jeden malý prostor, ale dva různé vesmíry

Zajímavé je, že i v rámci jednoho tábora často existuje kompromis. Malá potřeba? Možná. Velká? Ani omylem. Ta malá je brána jako „neškodná“. Velká už je liga mistrů. Pro hotové fajnšmekry. Pro ty, kdo říkají: „Tohle už je vrchol souznění“ a ostatní jenom nechápavě kroutí hlavou. I ti nejotevřenější často uznávají, že některé věci prostě patří do soukromí, ať už jste spolu měsíc, nebo patnáct let. Ti druzí jsou schopni sednout si naproti kadícímu partnerovi a rozebírat, co budou dělat o víkendu. A věřte, že takoví lidé opravdu jsou.

Tak jak je to správně?

Je to naprosto jednoduché. Správná odpověď neexistuje. Neexistuje žádná univerzální norma, jen dohoda. To, co je pro jeden pár důkazem blízkosti, je pro jiný noční můra. Problém nevzniká z toho, že spolu na WC chodíte. Ani z toho, že nechodíte. Problém vzniká ve chvíli, kdy jeden musí a druhý trpí.

Možná tedy nejde o záchod. Možná jde jen o schopnost říct: „Tohle mi je nepříjemné.“ A slyšet odpověď: „Dobře, respektuju to.“ Samotné chození na záchod před sebou vztah nezabije. Stejně jako ho nezachrání zavřené dveře. Problém vzniká jinde. Ve chvíli, kdy jeden partner něco bere jako samozřejmost a druhý to v tichosti snáší. Kdy se z „to je přece normální“ stane nepohodlí.

Protože záchod je sice malé téma, ale velký indikátor. Ukazuje, jak umíme mluvit o nepříjemných věcech. Jak respektujeme hranice. A jestli bereme potřeby toho druhého vážně, nebo je shazujeme slovy „nedělej z toho vědu“. A jestli u toho zůstanou dveře otevřené, nebo zavřené? To už je jen detail.

Foto: Pixabay

Článek je z cyklu České války. V něm budeme řešit otázky, které nás rozdělují. Hlasujte v anketě a přidejte se ke svému táboru. Kde je pravda?

Pokud máte rádi čísla, můžete se podívat, jak jsou na tom s koupelnou a toaletou páry v Anglii. Mnoho o českých párech najdete na téma sdílení společného času na záchodě například zde (a v mnoha jiných vláknech, toto téma prostě evidentně táhne). Holt společné bydlení odhalí mnohé.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz