Článek
Pohled první: Ano, Praha vysává peníze – a regiony na to doplácejí
Pro mnoho lidí mimo hlavní město je Praha symbolem nerovnosti. Důvodů je hned několik.
Praha vytváří zhruba čtvrtinu českého HDP, přestože v ní žije jen něco přes desetinu obyvatel. To samo o sobě vyvolává pocit, že „vše důležité“ se odehrává právě tady. Velké firmy, centrály bank, státní instituce, lukrativní pracovní pozice – to vše je koncentrováno v jednom regionu.
S tím souvisí i odliv lidí. Mladí, vzdělaní a ambiciózní lidé často odcházejí z menších měst a krajů do Prahy, protože tam vidí lepší pracovní i platové možnosti. Regiony tak přicházejí o lidský kapitál, který by jinak mohl pomáhat jejich rozvoji. Výsledkem je začarovaný kruh: méně lidí, méně investic, méně příležitostí.
Dalším argumentem je koncentrace veřejných i soukromých investic. Ať už jde o dopravní stavby, kulturní projekty nebo infrastrukturu, Praha je často první na řadě. V očích kritiků pak zbytek republiky „čeká na drobky“, zatímco hlavní město se dál rozvíjí.
A nakonec je tu psychologický rozměr. Pro mnoho lidí Praha není jen město, ale „jiný svět“. Vyšší mzdy, vyšší ceny, jiný životní styl. Pocit, že pravidla jsou nastavena hlavně pro metropoli, se pak snadno přetaví v přesvědčení, že Praha bere víc, než vrací.
Pohled druhý: Ne, Praha není vysavač – je motor, který táhne celou zemi
Druhá strana debaty ale upozorňuje, že takový pohled je příliš zjednodušený.
Praha negeneruje bohatství proto, že by ho „brala“ regionům, ale proto, že má vyšší produktivitu, koncentraci know-how a mezinárodní vazby. Právě díky tomu do Česka proudí zahraniční investice, turisté i kapitál. Bez silné Prahy by byl český stát jako celek chudší.
Důležité je také připomenout, že daně vybrané v Praze nekončí v pražské pokladně. Český systém veřejných financí funguje na sdílených daních a přerozdělování. Jinými slovy: velká část peněz, které se v Praze vydělají, končí ve státním rozpočtu a odtud putuje do krajů, obcí, škol, nemocnic nebo sociálního systému po celé republice.
Zastánci tohoto pohledu také říkají, že Praha supluje funkci, kterou mají velká města všude na světě. Londýn, Paříž, Vídeň nebo Bratislava čelí velmi podobné kritice – a přesto jsou právě tato města klíčová pro ekonomickou sílu svých států.
Navíc mnoho lidí z regionů v Praze pracuje, ale nežije. Dojíždějí, vydělávají, odvádějí daně a peníze pak utrácejí doma. Ekonomické vazby jsou tedy obousměrné, i když nejsou na první pohled vidět.
Kde je pravda? Jako obvykle - někde mezi
Debata o „pražském vysavači“ není černobílá. Praha skutečně koncentruje bohatství, moc i příležitosti – a to může vytvářet napětí a pocit nespravedlnosti. Zároveň ale platí, že bez silného hlavního města by na tom Česko bylo ekonomicky hůř.
Skutečným problémem tak možná není to, že je Praha příliš silná, ale že některé regiony jsou příliš slabé. Otázka by tedy neměla znít, zda Praha bere příliš mnoho, ale jak lépe podporovat rozvoj mimo hlavní město – vzdělávání, infrastrukturu, dostupnou práci a smysluplné investice.
Protože silná Praha a silné regiony se navzájem nevylučují. Naopak. Jedno bez druhého dlouhodobě fungovat nemůže.
