Článek
První leden je v českých luzích a hájích dnem rozjímání nad novoročním předsevzetím, rodinného oběda s čočkou, aby se nás držely peníze, a mírného hořekování nad tím, že už musíme zase do práce.
Zatímco my si hlídáme, abychom na talíř nenaservírovali drůbež, protože by nám mohlo uletět štěstí, zbytek světa pojímá oslavy nového začátku způsobem, nad kterým by průměrný Čech jen nevěřícně kroutil hlavou.
Pokud vám tedy naše pojídání luštěnin přijde jako vrchol exotiky, připravte se na jízdu po tradicích, kde hlavní roli hraje spodní prádlo, starý nábytek nebo hromadné mlácení ovoce o zeď.
Latinská Amerika je v tomto ohledu naprostým rájem pro milovníky symboliky, která začíná už v šatníku. V zemích jako Mexiko, Bolívie nebo Brazílie záleží barva vašeho spodního prádla na tom, co od nového roku očekáváte. Pokud toužíte po lásce, musíte do ulic vyrazit v červených trenýrkách či kalhotkách. Jestliže jsou vaší prioritou finance, volba padá na žlutou. Pokud byste se tedy na Nový rok ocitli na pláži v Rio de Janeiru, vězte, že ten pestrobarevný dav pod oblečením neskrývá jen módní výstřelky, ale pečlivě vybalancovaný plán pro šťastnou budoucnost.
Pokud vám po silvestrovské noci zbyla trocha energie a chuť na drobný vandalismus, v Itálii byste se cítili jako doma. V některých částech země, zejména na jihu, stále přežívá tradice vyhazování starých věcí z okna. Nejde o nic menšího než o vyhazování starých pánví, rozbitého nádobí nebo dokonce drobných kusů nábytku přímo na ulici. Italové tímto gestem dávají jasně najevo, že se zbavují starých křivd a dělají místo pro věci nové a lepší. Pro náhodného kolemjdoucího to sice může být tak trochu kličkovaná o život, pro místní je to ta nejlepší očista duše i domácnosti.
Zatímco my si na Nový rok dáváme pozor, aby nám domů nevkročila jako první stará žena, což podle pověr přináší smůlu, Řekové jdou na zajištění prosperity s mnohem větší razancí. Před vchodovými dveřmi totiž rozbíjejí granátové jablko. Čím více semínek se rozletí po zemi, tím více štěstí a peněz rodinu v nadcházejícím roce čeká.
Podobně akční jsou i v Irsku, kde lidé tlučou bochníky vánočního chleba do stěn a dveří svých domovů. Cílem není zničit pečivo, ale vyhnat z domu zlé duchy a zajistit, aby byl v příštím roce dostatek jídla pro všechny.
Možná nejvíce úsměvnou tradicí pro nás, národ chalupářů a turistů, je kolumbijský zvyk s prázdným kufrem. Pokud tamní obyvatelé touží po roce plném cestování a dobrodružství, popadnou prvního ledna své zavazadlo a oběhnou s ním několikrát svůj domovní blok. Představa, jak se po sídlišti prohánějí stovky lidí s prázdnými kufry na kolečkách, je pro nás sice komická, ale Kolumbijci na tento recept nedají dopustit. Možná je to právě ten důvod, proč je na letištích po celém světě potkáte tak často.
Zatímco český Nový rok je spíše klidným dojezdem po bujarých oslavách, ve světě se s osudem bojuje všemi dostupnými prostředky. Ať už je to pojídání dvanácti kuliček hroznového vína při každém úderu půlnoci ve Španělsku, nebo skákání ze židle v Dánsku, aby člověk doslova vskočil do nového roku, jedno mají tyto tradice společné. Všechny jsou postavené na naději, že i ten nejbláznivější rituál nám pomůže naklonit si štěstěnu na svou stranu. A ruku na srdce, proti běhání s kufrem vypadá naše čočka s vajíčkem vlastně docela nudně.
