Článek
Sedíme u stolu. Jídlo voní, talíře jsou plné a na stole leží telefon. Ne jeden. Většinou hned několik. A dřív nebo později se ozve někdo, komu to vadí.
„Mohl bys ten mobil odložit?“
Anketa
Pro někoho samozřejmá poznámka. Pro jiného zbytečné rýpnutí. Mobil u stolu se stal symbolem všeho špatného – nezájmu, nevychovanosti a rozpadu rodinných vztahů. Jedna strana tvrdí, že u jídla by se lidé měli věnovat jeden druhému. Že telefon ruší konverzaci, kazí atmosféru a dává najevo, že ten druhý není dost důležitý. Zvlášť u dětí je to podle nich špatný příklad.
Druhá strana to vidí jinak. Telefon je dnes běžná součást života. Slouží k práci, komunikaci i zábavě. To, že leží na stole, ještě neznamená, že ho někdo neustále používá. A zakazovat ho působí spíš jako snaha o kontrolu než o slušnost.
Navíc tu funguje dvojí metr. Zatímco telefon je terčem kritiky, televize běžící při jídle nikomu nevadí. Noviny na stole taky ne. Jen mobil se stal snadným terčem, protože je vidět a dá se jednoduše označit za problém.
Zvláštní kapitolou jsou rodiny s dětmi. Rodiče často zakazují telefony u stolu, ale sami si během jídla kontrolují zprávy. Děti to vnímají. A pokrytectví funguje spolehlivěji než jakýkoli zákaz.
V restauracích je situace podobná. Někomu vadí host, který si fotí jídlo. Jiný řeší pracovní hovor. Otázka zní, kde vlastně končí osobní svoboda a začíná neohleduplnost.
Možná problém není v telefonech, ale v neschopnosti domluvit se. Pro někoho je mobil u stolu nepřijatelný. Pro jiného normální. A dokud si to neřekneme předem, budou vznikat zbytečné hádky.
Mobil u stolu není jen o technologiích. Je o očekáváních, generacích a hranicích. A ty si každý nastavuje jinak.
Článek je z cyklu České války. V něm budeme řešit otázky, které nás rozdělují. Hlasujte v anketě a přidejte se ke svému táboru. Kde je pravda?
