Článek
Vánoce mají v české společnosti výjimečné postavení. Jsou spojené s představou rodinného tepla, klidu a radosti. Od dětství slyšíme, že právě teď bychom měli být šťastní. Jenže realita je často jiná. A čím větší je rozdíl mezi očekáváním a tím, co skutečně prožíváme, tím bolestivější mohou svátky být. Psychologové dlouhodobě upozorňují, že Vánoce zesilují emoce. Ty příjemné, ale i ty těžké. Pokud člověk prožívá samotu, má napjaté rodinné vztahy, prochází ztrátou blízkého nebo se potýká s psychickými obtížemi, sváteční období to často zvýrazní. Zatímco během roku se dá leccos překrýt prací a každodenním shonem, o Vánocích se život na chvíli zastaví. A s ním se ozvou i věci, které jsme dlouho odkládali.
Odborníci mluví o takzvaném „vánočním splínu“ nebo „holiday blues“. Nejde o oficiální diagnózu, ale o popis stavu, kdy se objevuje smutek, podrážděnost, únava, úzkost nebo pocit prázdna. Tyto pocity mohou být přechodné, ale to neznamená, že nejsou skutečné nebo že by se měly zlehčovat. Národní ústav duševního zdraví (NUDZ) opakovaně upozorňuje, že právě období svátků bývá pro mnoho lidí psychicky náročnější než zbytek roku.
Jedním z hlavních důvodů je tlak na dokonalost. Reklamy, sociální sítě i média vytvářejí obraz Vánoc, kde se všichni usmívají, mají harmonické vztahy a dokonale prostřený stůl. Když se do tohoto obrazu nevejdeme, máme tendenci obviňovat sami sebe. Přitom skutečné Vánoce jsou často plné rozporů, ticha, nevyřčených konfliktů i smíšených pocitů.Pro mnoho lidí jsou Vánoce také bolestnou připomínkou ztrát. Prázdná židle u stolu může bolet víc než jindy. Podle psychologů se v tomto období často vrací smutek po zesnulých partnerech, rodičích nebo dětech, a to i mnoho let po jejich odchodu. Smutek navíc bývá umocněn tím, že „by se měl člověk radovat“, což může vést k pocitu viny a studu.
Dalším faktorem je únava a vyčerpání. Prosinec bývá plný uzávěrek, povinností, shánění dárků a sociálních setkání. Zároveň se mění denní režim, spánek i strava. Kratší dny a nedostatek denního světla mohou negativně ovlivňovat náladu, což potvrzují i odborníci zabývající se sezónní afektivní poruchou. Kombinace tmy, stresu a přetížení vytváří prostředí, ve kterém se psychická pohoda udržuje jen těžko. Je důležité rozlišovat mezi vánočním smutkem a klinickou depresí. Vánoční splín bývá dočasný a často odezní s návratem k běžnému režimu. Pokud se ale pocity beznaděje, prázdnoty, ztráty energie nebo myšlenky na to, že „už to nikdy nebude lepší“, objevují dlouhodobě a zhoršují se, je na místě vyhledat odbornou pomoc. Podle psychologů není důležité čekat „až bude hůř“. Pomoc má smysl i tehdy, když si člověk není jistý, co přesně se s ním děje.
Problémem zůstává ticho. Mnoho lidí se bojí o svých pocitech mluvit, aby „nekazili Vánoce“ ostatním. Nasadí úsměv, splní očekávání a doufají, že svátky rychle přejdou. Jenže potlačované emoce se často vracejí silnější. Odborníci se shodují, že už samotné pojmenování pocitů a jejich sdílení může přinést výraznou úlevu. Pomoci může i to, že si dovolíme Vánoce prožít po svém. Nemusíme dodržet všechny tradice, nemusíme být všude a se všemi. Je v pořádku být unavení, chtít klid nebo si svátky zjednodušit. Psychologové doporučují snížit očekávání, držet se základního denního režimu, dopřát si pohyb a nepodceňovat odpočinek. Někdy pomůže i obyčejná procházka, ticho nebo rozhovor s jedním blízkým člověkem.
Důležitá je také všímavost k okolí. Ne každý, kdo působí klidně, se tak i cítí. Jednoduchá zpráva, telefonát nebo nabídka společného času může mít velký význam. A pokud se někdo svěří, že mu není dobře, není nutné ho hned povzbuzovat nebo „opravovat“. Často stačí jen naslouchat. Pokud je situace těžká, existuje v Česku pomoc i během svátků. Nonstop funguje Linka první psychické pomoci (116 123), která je určena dospělým lidem v psychické tísni. Pro děti a dospívající je tu Linka bezpečí (116 111). Obě linky jsou anonymní a zdarma. Odborníci z NUDZ i České psychiatrické společnosti opakovaně zdůrazňují, že obrátit se na krizovou linku není známkou selhání, ale zodpovědnosti vůči sobě.
Vánoce nemusí být veselé, aby byly skutečné. A už vůbec nemusí být stejné pro všechny. Pokud letos cítíte spíš tíhu než radost, neznamená to, že jste nevděční nebo slabí. Znamená to, že reagujete na svůj život tak, jak právě je. A to je v pořádku. Možná právě tohle přijetí – místo nucené radosti – může být prvním krokem k úlevě.
zdroje a důležité odkazy:
