Článek
Ráno 1. června 2024 lilo jako z konve. Ne ten poetický déšť, co ti ťuká na okno. Skutečný, mokrý, neúprosný. Bláto, promočené boty, ztuhlé prsty. A přede mnou otázka: Zůstanu v koutě, nebo do toho půjdu i tak?
Zvolila jsem druhé.
Vize, kterou déšť nesmyje
Rumfest 2024 - festival, na který jsem se připravovala pouhé týdny. Měla jsem vizi — stánek s rumem, který vznikl jen pro tuhle jedinou příležitost. Místo s energií, příběhem, vůní tabáku a srdečností… Lidi, co tomu dají tvář a šmrnc.
Už ráno bylo jasné, že „ideální podmínky“ dneska nehrají.
V místě pro stánek stál strom. Doslova. Museli jsme celou instalaci překopat. Déšť nás promočil do poslední vrstvy. Perfektní plány šly stranou — zůstala jen vůle, improvizace a naděje.
Lidé, kteří mi věřili
Barmani pomáhali, jako by to dělali odjakživa. Moje dcera to vzala jako výzvu a šla do toho naplno. A majitel destilerie? Stočil pro nás limitku rumu jen pro tuhle příležitost. Mohl se tvářit jako celebrita, ale místo toho bez řečí přiložil ruku k dílu.
Když se plány zhroutí, improvizuj
Další rána přinesla složitější výzvu — naše lahve se na oficiální stánek nedostaly, protože nás někdo neohlásil. Prodej nebyl povolen. V tu chvíli máš dvě možnosti — hádat se nebo hledat řešení.
Vybrala jsem pro sebe tu přirozenější cestu – hledat řešení.
Změnili jsme taktiku. Posílili jsme prodej přes online, tajným odkazem, který dostala dcera aby mohla pomoci lidem s objednávkami. Na místě, kde by to čekal málokdo.
Kouzlo okamžiku: den, kdy se vyplatilo nezastavit
Byl to ten moment, kdy víš, že všechno, co jsi udělal, mělo smysl.
Náš stánek byl plný. I přes déšť. Lidi se smáli, ochutnávali, mluvili s námi. Energie proudila. Atmosféra jela. Každý detail zapadl. Fungovalo to. Lidi kupovali. Ptali se. Zajímali se. Využili šance.
Většina lahví byla pryč za pár hodin.
Skutečný úspěch se neměří jen čísly
Večer jsem stála s doutníkem v ruce, koukala na lodě na Vltavě a cítila jsem něco, co neumím úplně popsat. Nešlo o peníze. Ani o prodané lahve.
Šlo o to, že jsem to nevzdala. Že jsme to zvládli. I bez ideálního počasí. I když nám pár věcí házelo klacky pod nohy. I když to vypadalo, že to nepůjde.
Možná to nebylo dokonalé. Ale bylo to skutečné. Zvládla jsem to — ne sama, ale s těmi, kdo ve mně věřili. A právě v tom je síla. Věřit sobě. A věřit těm, co jdou vedle tebe.
Děkuju všem, kdo byli u toho — srdcem, deštníkem nebo dobrou náladou.
