Článek
Zaměstnanec Tatranského národního parku načapá uprostřed nejchráněnějšího pásma hor chlapíka, který sedí na bobku a rozdělává oheň. Ochránce přírody se zhrozí a udělí mu pokutu 5.000 eur. Chlapík vytáhne kartu, zaplatí ochránci přes terminál a jme se v klidu grilovat. O ochránce se pokouší mdloby, zvlášť, když si všimne, že dotyčný opéká přísně chráněného sysla. Napaří dotyčnému další pokutu, tentokrát už 10.000 eur. „Gurmán“ ani nemrkne okem a znovu zaplatí s dovětkem, že teď už snad bude mít za své peníze od toho „zeleného ňoumy“ klid. Ochránce je absolutně v šoku a nevěřícně sleduje, jak za chvíli dotyčný začne okusovat stehýnko. Po celém extempore se zmůže už jen na otázku, jak vlastně takový svišť chutná. „Tak trochu jako orel skalní…“ odpoví mu bohorovně onen „milovník přírody“.
Netvrdím, že náš premiér někdy něco podobného provozoval, ostatně nikdy jsem nezaznamenala, že by se - na rozdíl od jiných politiků a podnikatelů - chlubil v mysliveckém třeba fotkami úlovků z našich obor nebo z exotických loveckých safari. Přesto jeho vztah k přírodě je víc než zarážející. Konkrétně vulgárně spotřební, což dokládá i v úvodu zmíněný víkendový výstup na Lysou horu absolvovaný nikoliv pro radost z pobytu na čerstvém vzduchu a potěchu oka okolní zelení, ale jen a pouze pro marketingové účely.
Následná omluva/výmluva, že Babiš natrhal kytku na „památku“ dívky-podporovatelky ANO, která tragicky zahynula ve Vysokých Tatrách, je klasickou ohýbačkou v už zavedeném stylu. Protože pokud by jí chtěl skutečně uctít, určitě by si na ni vzpomněl dřív, a kytičku uvázanou v některém ze svých květinářství by jí mohl donést už ze „základního tábora“.
Konzumní vztah k přírodě se ostatně line celou podnikatelskou i politickou kariérou Andreje Babiše. Začínalo to už záplavou řepkových lánů, které pravidelně hyzdily krajinu víc než dvacet let, o mohutném a leckde i naddimeznovaném hnojení polí ani nemluvě.
To, že si v roce 2010 nechal na poslední chvíli před koncem volebního období v Poslanecké sněmovně PČR schválit přimíchávání biosložky do paliv, byl ostatně jeden z prvních střetů zájmů, do kterého se zakladatel hnutí ANO počátkem desátých let dostal. Vysloveně „lahůdkou“ pak bylo „ošetření“ konkurentova pole rakovinotvorným Roundupem, které zničilo pšenici za cca 4 milióny korun.
Ani tady ale nekončíme, protože vše pokračovalo záběry z kuřecích jatek ve Vodňanské drůbeži, jak je bez příkras zachytila ve svém oceňovaném dokumentu „Hranice práce“ Saša Uhlová. Divák pomalu nevěděl, jestli mu je víc líto zvířat bezvládně se pohupujících na hácích, nebo lidí, kteří tu byli zaměstnáni za minimální mzdu a v nelidských podmínkách.
Ostatně, když už jsem u „zneužívání“ zvířat (lidé mají šanci se při špetce sebeúcty proti podobnému jednání sami ozvat), můžeme přidat nevědomé spoluhráče v Babišových klipech - prase Růženu, kohouta Silvera nebo psího seniora Lojzu. Jím v lednu 2023 tehdejší kandidát na post prezidenta citově vydíral své příznivce, když jim sliboval, že v případě svého vítězství vezme stařičké zvíře z jabloneckého útulku s sebou na dožití na Pražský Hrad.
Nakolik je příroda a její ochrana pro současného nájemce Strakovy akademie věcí marginální, dokládá i fakt, že ji svěřil zástupcům koaliční strany Motoristé sobě, a půl roku jen přihlížel, jak si z resortu dělají pískoviště na hraní pro sebe a své příznivce.
Když už to bylo nakonec moc i na jeho voliče, kteří začali reptat v suchu na padnutí, zvolil obvyklou strategii „já se o to postarám sám“, a vytáhl jako králíka z klobouku „svého“ dle vlastních slov „nejúspěšnějšího“ ministra Richarda Brabce. Přesně toho, který začínal jako ředitel jedné z Babišových chemiček a momentálně hejtmanuje na severu Čech. Ostatně má za sebou přece výraznou vodní stopu, když hned po havárii v řece Bečvě měl jasno, že to rozhodně nemohla způsobit další premiérova chemička Deza zaparkovaná toho času ve svěřeneckém fondu. Na místo katastrofy, kde uhynuly tisíce ryb, se ale pro jistotu Brabec ani nevydal.
Způsobem ponižujícím pro koaliční Motoristy - bez přítomnosti ministra dle titulu Igora Červeného (toho času na dovolené) či zmocněnce po životní prostředí Filipa Turka (toho času v nemilosti pro bouračku s vozem na převoz krve) - se premiér postavil minulý týden před Slapskou přehradu a oznámil, kolik miliard hodlá z už tak napjatého rozpočtu investovat do nových přehrad a rybníků, aniž by domýšlel, čím je při absenci vody v krajině bude plnit.
To, že se konzumní využití přírody stává bohužel i pro další obyvatele Česka standardem, jsem si všimla už během covidové pandemie. Do luk a lesů se najednou vydalo tolik nových lidí, kteří se v krajině chovali jako „sloni v porcelánu“ (za to přirovnání se slonům samozřejmě omlouvám!). Odnášeli si z ní kde-co bez ohledu na způsobené škody, aby tu naopak „zapomínali“ své stopy v podobě plechovek, plastových obalů od svačin a závějí vlhčených ubrousků. Ideálně, když mohli zaparkovat přímo v lese nebo nejhůře pár kroků od něj.
Ovšem na řidiče, který si před pár dny vybral za své dočasné parkoviště v Jeseníkách koryto Střední Opavy, by mohli být „hrdí“ nejen Motoristé (vzhledem k vybranému modelu vozidla by se dalo dost dobře odhadnout, jaký životní názor dotyčný sdílí), ale i sám premiér. Takymilovník přírody, který si dojel přímo do jejího srdce, je přibližně na stejné hladině vnímání životního prostředí, jako současný předseda vlády.
Půjde-li to takhle dál, bude moc premiér zanedlouho ohlásit, že ušetří za jedno kompletní ministerstvo - za to, které je se věnuje ochraně přírody. Žádná už totiž kolem nás nezůstane, pokud si každý po jeho vzoru „jenom natrhá kytičku“, případně vyžene zvířata hlasitým přehráváním songů coby vzkazů současné opozici.
Ostatně už teď na Lysé hoře názorně všem předvedl, jak se chovat na zdolaném území coby „pán lesů, vod a strání“.
Pro další informace:
