Článek
Tehdy také pod hladinou zmizela mnohá místa, která důvěrně znala pokolení zdejších obyvatel. Jenže většina z jejich potomků už se o tom dozvěděla zprostředkovaně. Jako občané německého původu byli už přes desetiletí „odsunuti“ do Rakouska a Německé spolkové republiky a nad jejich rodišti se zavřela voda. Trvalo to celých osmašedesát let, než by se opět mohli projít po důvěrně známých místech.
Vinou letošního extrémního sucha se nad hladinu dostaly i pozůstatky zatopené železniční tratě, která v bývalém údolí Vltavy propojovala od roku 1892 Želnavu a Schwarzbach (dnes Černá v Pošumaví). Kromě jiného se používala i pro dopravu vytěženého grafitu z místních dolů k dalšímu zpracování.
Zbytky pošumavské železniční tratě
Trať byla během 50. let minulého století přeložena na levý břeh, což dodnes milovníci železniční historie spojují se „záhadou zmizelého kilometru“. Na kamenný kilometrovník 70,1 totiž nenavazuje další s údajem 70,2. Stačí ale ujít několik kroků, aby na vás kousek od kolejí vykoukl další kilometrovník s poněkud nelogickým údajem 71,2.
Znalec šumavských tratí Roman Kozák to vysvětluje jednoduše - nová přeložka je právě o 1100 metrů kratší, než původní trasa, která se za stanicí stáčela doprava. V krajině jsou dokonce dosud na jaře a na podzim patrné zbytky původního náspu, po němž vedly koleje na vyvýšeninu.
Po napuštění nádrže se z ní stal ostrov přezdívaný Tajvan, kde byl celoroční zákaz vstupu. Dle obyvatelů chat na pobřeží to mělo souviset s neobvyklou koncentrací jedovatých hadů, stejně jako na nedalekém miniostrůvku zvaném „Hadí hlava“, ale spíš to mělo co do činění s faktem, že opačný břeh Lipna už patřil do „zakázané zóny“, kterou hlídala Pohraniční stráž (PS) ze Zvonkové.
Stávalo se, že když se k ostrovu přiblížili nepozorní výletníci na pramicích, kteří se dostali příliš blízko bójkám, byli vzápětí zastaveni motorovou lodí s příslušníky PS. Ti na „vetřelcích“ chtěli vidět povolení, že na zakázaný břeh mohou vystoupit.
Zpevňující násep
Ani po uvolnění poměrů na hranicích v 90. letech se ale na Tajvan nesmělo. Tentokrát přišla na řadu ochrana přírody. Z lokality o rozloze 3,5 ha, která má v nejširším místě 163 m a na délku měří 255 m, což z ní za běžných podmínek činí největší lipenský ostrove, se stala pozoruhodná přirozená rezervace plná nerušeně hnízdících ptáků.
Ke svému nezvyklému jménu se ostrov dostal dle legendy díky železničáři a nadšenému rybáři, který sem rád jezdil lovit. Vzhledem k nezvyklému tvaru očí se mu přezdívalo Číňan, což si místní lidová slovesnost spojila i s jeho oblíbeným lovištěm a začala mu přezdívat „Tajvan“.
Původní varování už je téměř nečitelné
V posledních týdnech se z tajuplného ostrova stalo místo přitahující výletníky, kteří se sem dostanou vinou poklesu hladiny na historické minimum téměř suchou nohou.
Pokud se vodní situace v nejbližší době nezmění, nejspíš to bude - stejně jako v minulém roce Mušov na Novomlýnských nádržích - v zimě oblíbený cíl bruslařů. Záleží samozřejmě i na tom, jak velké mrazy nastanou a zda bude síla ledu na Lipně dostatečná pro dálkové bruslení.
Ani okolí Lipna není ušetřeno turistických pyramidek
Kromě ostrova má vysychání Lipna i další důsledek. Před pár týdny se po letech vynořily zbytky zatopeného hřbitova v Dolní Vltavici, s jehož přestěhováním si budovatelé vodního díla nedělali v 50. letech těžkou hlavu.
V případě pietního místa založeného v roce 1899 nařídili soudruzi pouze exhumaci ostatků, které byly přeneseny do hromadného hrobu v Černé v Pošumaví, ale náhrobky původních obyvatel byly vytrhány a nahrnuty na hromadu za někdejší hřbitovní zeď.
Poklesu hladiny letos využila řada milovníků historie, která se vydala objevovat stopy zmizelých míst. Jejich zájem podpořil i nedávno vydaný román Vltavice jihočeského spisovatele Jana Štiftera pojednávajícího právě o vsi zmizelé pod vodou.
Někdejší hřbitov v Dolní Vltavici
Jedna ze čtenářek si během své výpravy po nově odhaleném břehu uvědomila, že podivné kameny vyčuhující z bahna jsou nejspíš náhrobky a kontaktovala spisovatele, který se pro změnu obrátil na českokrumlovské muzeum.
Jeho zaměstnanci spolu s dobrovolníky osvobodili celkem 12 kamenných artefaktů, včetně tabulky s informací o zemřelé Leopoldine Brunner. Dívčin život byl vyměřen jen na 3 roky, mezi lety 1924 - 1927. Jak badatelé dohledali později, zemřela patrně na zánět slepého střeva.
Jestli bude hladina i dál klesat, mohl by se v nedaleké budoucnosti vynořit i kostel, který nedaleko hřbitova také stál.
Ustupující Lipno
Pro další informace:
