Článek
Důvod je nasnadě. Jde o zbytky původního šumavského lesa, který musel ustoupit v 50. letech nově budované přehradě ze zamýšlené Vltavské kaskády.
Čtvrté v pořadí - po Štěchovicích, Vraném a Slapech, se budovalo Lipno. Mělo hned několik oficiálních a také jedno neoficiální zdůvodnění. Na prvním místě bylo zkrocení šumavských potoků a řeky Vltavy, které měly na jaře tendenci se rychle naplnit a drát se dolů do Čech. Někdy jim stačilo jen se rozlít po lukách, ale byla-li zima bohatá na sníh, pak to končilo povodněmi. Největší byly podle kronik ty z let 1740 a 1890.
Po druhé z nich přišel inženýr Daniel s návrhem vybudovat na horním toku Vltavy několik menších přehrad, které by ochránily okolí před nevyzpytatelným proudem vody. Stavební rada Jan Jirsík předložil poupravený plán v roce 1899 Českému královskému sněmu, ale projekt narazil na neochotu místních zemědělců odprodat své pozemky.
Řeka Vltava nebyla u Lipna nijak široká, asi jako dnes pod přehradní nádrží
Podruhé se myšlenka vynořila v roce 1920, kdy došlo k další velké povodni, ale až o deset let dostala konkrétní podobu, která už počítala i s vodní elektrárnou. Opět vše ztroskotalo na neúspěšném odkupu parcel v zátopovém katastru.
Trvalo dalších 20 let, než se práce nakonec opravdu rozběhly. Paradoxně tomu napomohl odsun vesměs německého obyvatelstva z okolí, což plánovačům rozvázalo ruce. Lipnu, které se budovalo mezi lety 1952 - 1957, padlo za oběť 1670 hektarů lesů, ale také obce Kyselov, Horní Borková, Hory, Hrdoňov, Hruštice, Hůrka, Lojzova Paseka, Lužní závod, Prámské Dvory, Rybářské Domky a Zadní Výtoň i původní vesnice Lipno.
Pod hladinou přehrady zmizelo i „srdce Vltavy“, kde meandr řeky připomínal symbol zamilovaných
Kromě toho pod hladinou zmizelo i slavné „srdce Vltavy“ - meandr u obce Pihlov, stejně jako části Černé v Pošumaví, Dolní Vltavice, Frymburku, Frýdavy, Jenišova, Jestřábí a osady Nové Domky. Vesměs se jednalo o obce s německým obyvatelstvem, což vedlo k tichému zdůvodnění, že dotyční - pokud by se mělo cokoliv ve směřování k zářným zítřkům pod vedením Sovětského svazu změnit - by se už neměli kam vrátit.
Na druhou stranu je fakt, že nebýt téměř dokončené lipenské přehrady, došlo by v únoru 1958 k další tragické povodni. Jen díky tomu, že nádrž čekala na postupné napouštění, se podařilo zachytit velkou vlnu oblevy, která ji během pár dnů skoro celou naplnila.
Ustupující Lipno vyřešilo i záhadu dvou zmizelých - vydalo jejich těla
V posledních letech bojuje i Lipno s úbytkem vody v krajině. Zvlášť je to vidět letos, kdy se vynořila dávno zapomenutá místa, jako trosky mlýna Zaunmühle nebo právě Pařezová zátoka.
To, co na jednu stranu škodí, jako v případě tisíce velevrubů malířských a tupých i škeblí říčních, které dobrovolníci začátkem listopadu vraceli z mělčiny do vody, na druhou stranu pomohlo odhalit záhadu dvou pohřešovaných. O dva metry nižší hladina pomohla armádním potápěčům při cvičení najít auto, které zmizelo před deseti lety u přívozu Kyselov.
Při následném vyprošťování a policejním ohledání se potvrdilo, že výlet dvou mladých Rakušanů - Maxmiliana a Andrease - skončil na dně lipenské přehrady patrně náhodou. Protože policie vyloučila cizí zavinění, bude pravděpodobně nejlogičtějším vysvětlením, že se přijeli k přístavišti bavit s vrstevníky, kteří se tam scházeli, a když v autě usnuli, uvolnila se nedopatřením ruční brzda a jejich vůz sjel do jezera, kde se oba utopili. Jejich totožnost definitivně potvrdila zkouška DNA.
Nejsou ovšem zdaleka sami,
Pro další informace:
