Článek
Mladý muž dostane tip, že urozená dívka Jitka, příbuzná rakouských panovníků Babenbergů, je zavřená v klášteře ve Svinibrodu. Zinscenuje se svou družinou příjezd do kláštera, kde si vyžádá nocleh, ale druhý den ráno, když jdou místní chovanky na mši, unese Jitku a ožení se s ní.
Pravda byla asi o poznání střízlivější - sňatek byl předem mezi Babenbergy a Přemyslovci domluven a únos - odehrál-li se - nejspíš představoval jen zástěrku, díky níž se mělo už jen konstatovat, že „skutek se stal“.
Mnohem zajímavější je ale další osud budoucí české kněžny. Judita ze Schweinfurtu, dcera a sestra bavorských vévodů, byla v rodinou podporovaném klášteře na vychování a ve věku 18 let byla víc než zralá na sňatek (běžný věk urozených nevěst, které sloužily jako pečeť politických svazků svých příbuzných, byl obvykle mezi 15 a 17 roky).
Představa kronikáře ze 14. století, jak proběhl první kontakt Břetislava a Jitky ve svinibrodském klášteře
Po odjezdu do Čech, kde ještě vládl ženichův otec Oldřich, se mladý pár uchýlil na Moravu do Olomouce, kde také oficiálně uzavřel církví posvěcený sňatek a zlegalizoval svůj vztah.
Cílem spojení obou rodů byli samozřejmě kromě dobrých vztahů i potomci, jenže tady se náš příběh poněkud zašmodrchává. Ze spojení Břetislava a Jitky sice přišly na svět děti, ovšem první doložený syn Spytihněv se narodil až v roce 1031, tedy celých deset let po údajném únosu a svatbě.
Kroniky neuvádějí, zda před ním náhodou nepřišly už na svět jeho sestry, případně nedařilo-li se urozeným manželům počít. Ovšem s narozením Spytihněva jako kdyby se podařilo zlomit zakletí a v rychlém sledu přišli na svět ještě Vratislav (budoucí první český král), Konrád (první samostatný brněnský kníže), Ota řečený Sličný, který zůstal v rodné Olomouci a založil tu biskupství, a benjamínek Jaromír, budoucí pražský biskup s notně odbojnou povahou.
Po smrti svého otce Oldřicha (1034) uplatnil Břetislav převahu nad svým strýcem Jaromírem coby nejstarším žijícím Přemyslovcem, a ujal se vlády nad českým knížectvím. Pro vysvětlení - dědictví v přímé mužské linii tehdy ještě nebylo zavedeným pravidlem, spíš dostával přednost systém stařešnický, kdy se vlády ujímal nejstarší člen rodu.
Právě díky manželčiným kontaktům v Říši se Břetislavovi podařilo nejen upevnit postavení své země, ale vybudovat pro své potomky nezpochybnitelné právo na vládu, což při jeho nemanželském původu nebylo až tak samozřejmé, jak by se mohlo dnes zdát.
Jitka nebránila ani tomu, aby se jejich prvorozený syn stal v poměrně útlém věku rukojmím na dvoře císaře Jindřicha III. coby pojistka proti otcovým výbojům směrem do Polska i přímo proti císaři.
Náhrobek Spytihněva II. v katedrále sv. Víta na Pražském hradě
Možná tady se narušila rodinná vazba mezi Spytihněvem a Jitkou, která dostala další ránu v podobě domluveného sňatku sedmnáctiletého Spytihněva s Idou Wettinskou, dcerou silného dolnolužického knížete Dětřicha. I když se z jejich spojení narodili syn a dcera, patrně se nejednalo o moc harmonické soužití.
To, jaké jsou v rodině rozbroje, vyplulo na povrch ihned po Břetislavově smrti (1055). Spytihněv se dostal do sporu nejen s bratry, ale zároveň si „srovnal účty“ i s vlastní matkou. Vyhnal Jitku ze země a ta našla azyl v Uhrách, kde se ještě jednou provdala. Tentokrát se stal jejím manželem sesazený panovník Petr „Benátčan“ Orseolo.
Pro Jitku to ovšem nebyl nikdo neznámý. Ještě z pozice uherského panovníka pomáhal jejímu muži Břetislavovi při výbojích proti císaři. Sám byl později sesazen a unikl do azylu na babenberský dvůr. Při pokusu o návrat byl sice na čas úspěšný, ale během bogomilského povstání uherských velmožů v roce 1046 byl sesazen, zajat, oslepen a vykastrován. Dožíval pak patrně na některém z hradů, kde se k němu v roce 1055 připojila i Jitka.
Někdejší česká kněžna zemřela v roce 1058 ve věku 57 let. O pouhé tři roky později - po smrti svého bratra Spytihněva - nastoupil na český trůn jeho bratr Vratislav II.
Vratislav II. (panovník v bráně) ve Vyšehradském kodexu
Jedním z jeho prvních rozhodnutí v roli panovníka byl příkaz k převezení ostatků jeho matky z Uher do Prahy a jejich důstojné uložení po boku jejího prvního manžela Břetislava v chrámu sv. Víta na Pražském hradě.
Pro další informace:
Richard Pražák: Dějiny Uher a Maďarska v datech, Libri 2010
