Článek
Když se Maxi a Paulině Löw-Beerovým narodilo v roce 1864 čtvrté dítě - dcera Cäcilie, možná to bylo pro otce zklamání. Potřeboval totiž nutně syny, aby měl kdo pokračovat v jeho díle, a ona v kolébce už zase „sukně“.
Max už od svých čtrnácti let pracoval v textilní továrně svého otce Mosese ve Svitávce, dva roky před narozením Cecilky vybudoval zbrusu novou textilku v Brně, a tím jeho plány ani zdaleka nekončily.
Naštěstí pro něj se už o rok později Paulině narodil tolik vytoužený syn Rudolf a po něm ještě Alfréd a Benno. Všechny děti vyrůstaly na dohled od továrny na tehdejší Čechyňské ulici (dnes součást Trnité) v Brně, ale rády jezdily i do Svitávky. Svým způsobem měly velké štěstí.
Byly první generací Židů, na které se lidé už nedívali skrz prsty. Díky ústavě 1848 získali jejich otcové volnost v podnikání a dokázali toho náležitě využít. Ostatně Brno bylo v té době přímo výkladní skříní podnikatelských úspěchů, které ale židovští majitelé továren vraceli městu v podobě štědrých příspěvků do školství i kultury. Samozřejmě dbali i na Židovskou obec, včetně stavby velké synagogy na rohu Spálené a Přízovy ulice či založení velkoryse koncipovaného židovského hřbitova v Židenicích.
Cäcilie s manželem Corneliem Hože
Cäcilie se krátce po dvacátých narozeninách provdala za syna váženého brněnského lékaře Hermanna Hože. Ženich Cornelius byl o deset let starší, ale to se bralo spíš jako pozitivum. Navíc už byl zajištěný, kromě advokátní praxe je uváděn i jako továrník. Zpočátku bydleli manželé Hože ve stejném domě jako Corneliovy rodiče, na prestižní adrese Rudolfgasse 1 (dnes Česká), přímo u ústí ulice na hlavní brněnské náměstí.
Tam se také manželům narodil v roce 1888 jejich jediný syn pojmenovaný po dědečkovi Max. Možná už v té době uvažovala rodina, že by si pořídila něco mimo centrum, které se stávalo čím dál rušnějším. Svou touhu po vile uprostřed zahrady ale realizovali až později. V roce 1909 podepsala Cäcilie kupní smlouvu na původně letní domek, který pro sebe a svou ženu postavil v roce 1862 ve svahu nad parkem Lužánky architekt Josef Arnold.
Není bez zajímavosti, že po něm byly majitelkami domu výhradně ženy, ale až Cäcilie se rozhodla pro radikální úpravy a dostavby domu tak, aby vyhovoval celoročnímu bydlení. Díky ní přibyla mimo jiné i zimní zahrada.
Hlavní devizou nákupu byla ale i na tehdejší Brno poměrně rozsáhlá zahrada, která už před stavbou vily sloužila jako vinohrad a ovocný sad. Tady se manželé Hože konečně mohli nadýchat čistého vzduchu, bez věčného kouře z továrních komínů a díky poloze domu uprostřed pozemku si užít i vytoužený klid.
Horní parter zahrady Cäcilie a Cornela Hože složený z teras
V okolí postupně vznikala další zástavba, a to možná při některé z návštěv u sestry inspirovalo i jejího mladšího bratra Alfréda, který sice žil ve Velké Löw-Beerově vile ve Svitávce, ale poohlížel se i po reprezentativním sídle přímo v Brně. Do oka mu padla sousední secesní vila postavená v roce 1903 továrníkem Fuhrmannem, kterou jeho dědicové v roce 1913 prodávali.
Výhodou nákupu byla možnost propojení obou zahrad, i když každá měla trochu jiný styl. Zatímco Cäcilie dávala přednost využití pro potřeby domu, včetně pěstování ovoce a zeleniny, Alfrédovi stačilo okolí vily jako odpočinková zóna s fontánou, pergolami a altánem. Všechno, co potřebovala domácnost pro kuchyni, se totiž pravidelně vozilo z rodinného hospodářství u velké vily ve Svitávce. Proto si mohl dovolit i velkorysý svatební dar pro svou dceru Gretu, když jí polovinu zahrady věnoval na její vlastní obydlí - slavnou vilu Tugendahat.
Kameny zmizelých za Cäcilii, Maxe a jeho manželku Frederike byly vloženy do chodníku před Arnoldovou vilou minulý rok
Trojice propojených zahrad se stala soukromým rájem pro všechny, kdo tu žili. Pravda, možná se po odstěhování syna Maxe s manželkou Frederike v roce 1918 do nájemního bytu na Smetanově ulici Cäcilii občas zastesklo, ale stačilo jen přejít přes park Lužánky, aby mohla „mladé“ navštívit.
Ostatně, se svou o tři desítky let mladší snachou asi vycházela v dobrém, jinak by spolu časem nezakoupily nově postavený nájemní dům. Možná, že jediným mráčkem na rodinném nebi byla absence vnoučat, ale to už se najisto nedozvíme. Navíc se hned do sousedství nastěhovala v roce 1930 neteř Grete, která už měla z prvního manželství šestiletou Hannah a ve vile se jí postupně narodili ještě dva synové, kteří, když trochu povyrostli, milovali jízdu na saních z Tugendhatky až dolů k dědečkovi, a i po zbytek roku jich bylo všude plno.
Když v roce 1936 zemřel Cornelius, začala se rodinná idyla kazit. V roce 1938 odjela většina Tuhendhatových i Löw-Beerových do emigrace. Bratr Alfréd takové štěstí neměl. Jeho život vyhasl za dodnes nevyjasněných okolností v dubnu 1939 na železniční trati u západočeského Stříbra.
Sama Cäcilie byla nucená se ze své vily vystěhovat po třiceti letech spokojeného života a hledat si nové bydlení. Spolu se synem i snachou se rozhodli odstěhovat do Prahy - Holešovic, odkud se v květnu 1942 vydali na poslední pouť. Cäcilie zemřela v září téhož roku svých 78 letech v Terezíně. Už se nedozvěděla, že Frederike zahynula ještě v květnu v Lublinu a Max o měsíc později v Majdanku.
Po letech, kdy dům nejprve zabavilo a využívalo gestapo, a od roku 1952 v něm sídlila mateřská škola, se vloni po letech otevřela Arnoldova vila veřejnosti. Doslova z trosek se jí podařilo vzkřísit díky občanské iniciativě Kulturní centrum Arnoldovy vily, která tu jako první odstraňovala nálety a sháněla finance na celkovou záchranu. Drobnou pihou na kráse je jen bytovka ve spodní části zahradního parteru, která vyrostla v 70. letech minulého století.
Pohled z věže vily na rekonstruovanou zahradu Cäcilie a Cornela Hože
Součástí rekonstrukce byla i velkorysá renovace zahrady, která se otevřela volně veřejnosti. Díky vzrostlým stromům, dětským prolézačkám, ale i různým typům posezení se z ní stává vítaná zastávka rodičů i prarodičů s caparty, ale i zájemců o historii.
Dostala i nové jméno - na památku posledních obyvatel vily se dnes jmenuje Zahrada Cäcilie a Cornela Hože a už je opět volně prostupná se sousední zahradou mezi vilami Tugendhat a Löw-Beer. Dokonce si ji můžete projít i s průvodcem, poprvé během nadcházejícího Víkendu otevřených zahrad.
Pro další informace:
