Článek
Kořen tohohle českého úsloví musíme hledat v době před víc než sto lety. Přivezli si je českoslovenští legionáři, kteří podnikli strastiplnou cestu vlakem z evropské části čerstvě ustanoveného Sovětského svazu až do Vladivostoku.
Během přesunu ve vlacích po Transsibiřské magistrále si nejeden z bezmála 70.000 legionářů určitě říkal, že takovou zimu ještě nezažil, zvlášť, když teploměr ukazoval hluboko pod bodem mrazu.
Na Sibiři totiž může teplota v opravdu chladných letech klesat klidně až k -50°C. Prozatímní rekord byl naměřený v roce 1926, kdy v městečku Ojmjakon dokonce zaznamenali -71°C. To už byli naštěstí Čechoslováci doma, oni zažili zimy v letech 1918 a 1919, které byly na zdejší poměry spíš průměrné.
Po takové zkušenosti se ovšem nemohl nikdo divit, když si navrátilci občas v chladných dnech ulevovali, že je zima „jak na Sibiři“ případně „jako v Rusku“.
A to ani nemluvě o sněhových závalech. I když ty letošní jsou extrémní i na poměry Putinovy země a v současných dnech trápí dokonce i Moskvu. V ulicích sibiřských měst či na poloostrově Kamčatka leží momentálně závěje vysoké až 2,5 metru, takže si místní, když už musí ven, zvykli ze spodních pater paneláků vycházet nikoliv sněhem zablokovanými vchody, ale rovnou z oken. Jen si přitom musí dávat pozor, aby se netrefili do elektrických drátů, které vedou mezi jednotlivými domy.
Možná se leckomu, kdo žije na sovětských sídlištích, zasteskne po bytovém řešení předků, kteří největší zimy přežívali v zahloubených obydlích známých jako „zemljanky“. Tam se při správném vytápění a odvodu vzduchu dalo přežít poměrně pohodlně, zvlášť, když byly zatepleny i pomocí po celém světě vyhlášených hustých kožešin sibiřských zvířat.
Hlavně si pamatovat, kde jste naposledy parkovali
Že dnes v takovém počasí mají problém projet třeba sanitky nebo hasiči, je nasnadě. Ovšem největší zádrhel pro místní představuje situace, když už se dostanou do obchodů a zjistí, že nedorazily ani zásoby. Jak si před pár dny ulevila na sociální síti jedna z obyvatelek Kamčatky: „Regály jsou prázdné, jako za sovětských dob.“
Pro další informace:
František Pokorný: Deník legionáře v Rusku, AlbatrosMedia, 2020
