Článek
Jenže pro Magdu Vášáryovou bylo herectví jen jednou z kapitol jejího bohatého života, kterou s poměrně lehkým srdcem uzavřela po změněně režimu v roce 1990 - na rozdíl od své starší sestry Emilie. Ta naopak zůstala věrná múze Thálii dodnes.
Přitom je mimořádně zajímavé sledovat, jak se osudy obou dívek z Banské Štiavnice vyvíjely. Jejich dětství se odehrávalo ve znamení důkladné výchovy. Nechyběl v té době nevídaný důraz na cizí jazyky, což souviselo i s pestrým rodinným zázemím. Maminka Vášáryová totiž patřila do německé menšiny na Slovensku, která žila v horním /hornickém/ městě po staletí.
Otec byl vzdělaným profesorem na zdejší střední škole, ale měl i svou temnou minulost, o které se Magda dozvěděla až při pořádání matčiny pozůstalosti z dopisů. Ty posílal domů coby důstojník slovenské Rychlé divize postupující s německým wehrmachtem do hloubi Sovětského svazu. Na rozdíl od řady jiných měl „štěstí“, že jej domů včas vrátila těžká žloutenka.
I proto viděl prosovětský vývoj v Československu mnohem ostřeji a jeho domácnost se stala „podezřelou“. První otcovo zatčení prožila Magda už jako pětiletá těsně před Vánocemi. O dva roky později - v pouhých 7 letech! - absolvovala svůj vlastní „iniciační“ výslech na STB.
I takové zkušenosti zúročila, když jako čerstvá velvyslankyně nastoupila na žádost rodinného přítele Václava Havla na tehdy ještě československou ambasádu ve Vídni. Pro ni i její rodinu to znamenalo obrovský zásah do života. Zatímco manžel Milan Lasica zůstal doma v Bratislavě, ona s dcerami ve věku mladších školaček poznávala svět za čerstvě zbořenou železnou oponou.
Nebyla to právě idyla. Zatímco ona musela najít a vypoklonkovat všechny tajné agenty, řešit plánovaný transport ukradených jaderných zbraní přes Slovensko a navíc se vypořádat mj. s nevraživostí Rakouska vůči československým jaderným elektrárnám, kterou nejednou pocítila přímo na sobě házením vajíček či rajčat, její dcery pro změnu absolvovaly protiteroristický výcvik a neustále je na každém kroku doprovázela ochranka.
Magda Vášáryová - kromě jiného i historicky první kandidátka na slovenskou prezidentku
Tehdy (a dodnes) Magda hojně využívala svůj analytický mozek precizní matematičky a socioložky, což byly obory, kterým se skutečně chtěla věnovat, než jí to komunistický režim nepřímo zakázal a ona se z nouze stala herečkou. Mimochodem, k vědě se nedávno vrátila a získala na univerzitě doktorát.
Ze svých zkušeností z rakouské a později i polské ambasády, z působení ve slovenském parlamentu, ale i z neúspěšných kandidatur na primátorku Bratislavy či dokonce na slovenskou prezidentku čerpá v zatím poslední knize Než zmizím.
V rozhovoru vedeném s novinářským matadorem Petrem Šabatou a rozděleném do čtyř tematických částí hodnotí střed Evropy coby nebezpečnou lokalitu jak v minulosti, tak i dnes. Nezapomenou ani na výraznou bezostyšnost populistů i formování kulturních kódů voličů.
V části věnované „státníkům a strategickým idiotům“ se břitká glosátorka přiznává, že po tolika letech v aktivní politice už dávno ztratila růžové brýle. Kromě jsoucna se vrací i ke kořenům současné geopolitické situace. Třeba do okamžiku, kdy na Slovensku budovala stát horda privatizátorů kolem někdejšího premiéra Vladimíra Mečiara, a proti nim se na stranu demokracie stavěl mladý nadějný politik Robert Fico.
Závěrečná část se zamýšlí nad otázkou „kdo obnoví sílu střední Evropy“ a při aktuálním dění u našich sousedů i v naší staro-nové vládě to nevyznívá až tak optimisticky, jak to bylo možná v době vzniku knihy myšleno. Snad si vezmeme k srdci výtku paní Magdy o Češích, kteří nemají ambice, ale jsou líní a často se spokojí se svým pivíčkem, panděrem, klídkem a mrkví na zahrádce.
Varuje před rozpadem demokratického státu v přímém přenosu, jak už s tím mají její krajané za uplynulé dva roky víc než trpkou zkušenost. Přesto věří, že máme jako Češi i jako celá střední Evropa pořád ještě naději.
„Praha je krásné, energické město. Určitě v ní i dnes potkávám nové Masaryky, Havly a Patočky (pozn. filozof Jan Patočka: autor mj. Kacířských esejí o filozofii dějin, první mluvčí Charty 77, zemřel po dlouhém výslechu na STB) a v duchu si říkám, tahle země má přece obrovský potenciál . Když pak vidím, jak je promarněný, je mi to hrozně líto. Protože když Česko promarní svůj veliký potenciál, tak ho promarní celá střední Evropa.“
Právě těmi slovy uzavírá svou knihu Než zmizím československá legenda, která se kromě přednášek a učení vloni po dlouhé odmlce vrátila dokonce i na divadelní prkna, a to rovnou jako královna Alžběta I. v brněnské inscenaci opery Here I am Orlando.
Pro další info:
Magda Vášáryová, Petr Šabata: Než zmizím, nakladatelství Bourdon, 2025
