Článek
Přitom stačí jen obejít zámeckou jízdárnu či projít brankou v zahradní zdi při krčmě U Markéty, pak přejít přes malé parkoviště a vystoupat pěšinou do svahu zvaného dřív „Čihadla.
Dnes nese jméno Ptačí vrch, ale jeho původní název odkazuje k časům, kdy zdejší lokalita sloužila opravdu jako místo pro chytání ptáků. Ti pak končili na talířích nejen u zámeckých pánů. Dodnes můžete najít ve starých kuchařkách recepty na nadívané sluky nebo pečené drozdy či kvíčaly, kterými si naši předkové zpestřovali jídelníček.
Ne každý lapený zpěváček ale musel nutně dozpívat v hrnci. Dravci byli cvičeni na oblíbený lov ptáků, kdežto drobní ptáčci typu stehlík nebo pěnkava se prodávali v klecích pro radost. V časech před rádiem totiž dělali společnost třeba krejčím nebo ševcům při dlouhé a titěrné práci.
Výhled z Čihadel na Český Krumlov
Dnes je vršek kopce ukrytý v lesíku, ale podle dobových ilustrací ze začátku 19. století šlo o vrch holý s krásnou vyhlídkou na celý Krumlov z výšky 592 metrů nad mořem.
Právě proto na něj padla v roce 1815 volba při plánu postavit památník na počest bratra v té době vládnoucího knížete Josef II. ze Schwarzenbergu. Nebylo to jen tak, Karlu I. Filipovi, zakladateli mladší orlické větve rodu, se totiž podařilo v říjnu 1813 zvítězit nad Napoleonem v „bitvě národů“ u Lipska a pád celoevropsky obávané „korsické bestie“ už za připomínání skutečně stál.
Během své diplomaticko-vojenské kariéry, kterou Karel trávil nejen v Petrohradu, ale i v Paříži, si stihl dostatečně „načíst“ Napoleonovu taktiku, a poučil se i z bitvy u Slavkova, kde ještě patřil ke straně poražených.
Ptačí hrádek na začátku 20. století objektivem českokrumlovského fotografa J. Seidla
Autorem návrhu byl dvorní stavitel Jan Sallaba, který je podepsaný i pod slavnou kamennou rozhlednou vybudovanou na nejvyšší hoře Blanského lesa Kleti. Jeho plán pro památník měl podobu antikizujícího pavilonu se stěnami členěnými pilastry a završeného kupolí. Se stavbou se začalo v roce 1816, ale než mohla být dokončena, došlo k přerušení prací.
Útěk od rozdělané práce nikdy nebyl pro Schwarzenbergy typický. Tentokrát to ale měl pravděpodobně na svědomí sám Karel Filip. Požádal totiž svého bratra, zda by finance, které plánoval ještě prostavět, raději nevěnoval na pomoc vdovám a sirotkům po jeho vojácích, kteří už se od Lipska nevrátili domů.
Ptačí hrádek před rekonstrukcí a dostavbou
Téměř dokončená stavba se stala oblíbeným místem pro vycházky i vyjížďky koňmo, dokonce k ní vedla upravená polní cesta od zadního vjezdu do zámeckého parku. Ještě v roce 1958 byla prohlášena za státem chráněnou památku, ale jak čas postupoval a vrch zarůstal, postupně se na ní zapomínalo.
Na začátku našeho století byla téměř dokonale zarostlá nálety a dostat se k ní vyžadovalo odvahu probrodit se vzrostlými kopřivami. Oficiálně byl vstup dovnitř majitelem zakázán, což ovšem málokomu vadilo. Svědčilo o tom množství odpadků, které se postupně uvnitř vršily.
Změna přišla v roce 2010, kdy si Ptačí hrádek koupila od Lesů ČR architektka Lenka Havlíčková, manželka podnikatele Karla Havlíčka a dnes ministra za ANO, a dala se do jeho rekonstrukce. Povedlo se jí to během následujících pěti let a v současnosti je drobná stavba uprostřed lesíku po víc než 200 letech konečně hotová. Případní návštěvníci ji ale mohou obdivovat jen zvenku, interiéry zůstaly soukromé.
Dokončený Ptačí hrádek
A proč „u oběšence“? Na Čihadla jsem poměrně ráda chodila se svým štěnětem, které vyžadovalo dostatek pohybu. Díky tomu jsem měla prochozené snad všechny pěšiny kolem zámecké zahrady. Právě ta k Ptačímu hrádku byla naší nejoblíbenější - v létě tu byly světlušky, v zimě bílá peřina, mezi kameny rostly na kraji prázdnin borůvky a hlavně, téměř nikoho jsme nepotkávali, Ptačímu vrchu jako kdyby se chtěl každý spíš vyhnout.
Až poslední večer před stěhováním z Krumlova, kdy jsme se byli na rozloučenou projít už poměrně pozdě večer „na Ptačáku“, jsme potkali paní, která také venčila svého čtyřnohého parťáka. Daly jsme se do řeči a z ní vypadlo, že její kolegové v práci ji považují za podivínku, když chodí právě sem a navíc potmě. „Před pár lety tu totiž našli lidé oběšence, který - jak sem nikdo nechodí - tu prý visel na stromě možná i několik měsíců,“ informovala mne dotyčná a ve mě zatrnulo.
Pohled na Čihadla od zámecké zahrady
Přesto, mám-li příležitost, dodnes se na Ptačí vrch ráda vracím. I s tím drobným mrazením v zádech je to totiž jedna z nejkrásnějších vyhlídek, co znám.
Pro další informace:
