Článek
Mám docela ráda ty domácí práce, při kterých si můžu do sluchátek pustit audioknížky. Momentálně mám v přehrávači výběr povídek Letní záhady od královny detektivek Agathy Christie.
Jedná se o soubor kratších příběhů s tajemstvím, které nejsou až tak populární a známé, jako třeba… a pak nezbyl žádný (dříve známý jako Deset malých černoušků) nebo Tři bílé myšky či Vražda v Orient-Expresu.
Ne vždy v nich jde o vraždy, občas se objeví třeba záhada, kterou je nutné včas a diskrétně vyřešit. Do téhle kategorie patří i povídka Podivná krádež publikovaná poprvé v roce 1937. Rok vydání je dost důležitý - schylovalo se ke konfliktu s Německem, které sice není naplno jmenované, ale špionáž, o níž v příběhu jde, je zcela evidentně činěna v jeho prospěch.
Šlo ve své době v Anglii o záležitost nanejvýš delikátní. Část politické reprezentace (včetně nedávno odstoupivšího krále Eduarda VIII.) se spíš klonila k tomu, aby s Hitlerovým Německem byly navázány užší vztahy, a tak jakákoliv negativní zmínka mohla být vnímána na hranici vlastizrady.
Agatha Christie vysílá v neklidné době svého detektiva obdařeného mimořádným logickým myšlením a „malými šedými buňkami“ vyšetřit zmizení přísně tejných plánů k nové zbrani na sídlo lorda Mayfielda, kde se sešla menší vybraná společnost.
Politicky činný hostitel byl nedávno obviněn z jednání s „cizí mocností“, ale díky podpoře premiéra vyšel z celé záležitosti očištěn a jakákoliv další aféra by mu mohla zákonitě přitížit.
Poirotovi se - coby cizinci - dostává nedůvěřivého přijetí. Stačí několik hodin, aby rozmotal celou zdánlivě zašmodrchanou situaci.
Proč tak dlouhý úvod? Abyste byli v obraze nad „poselstvím“, které se klidně a beze změny dá aplikovat i v současnosti:
„Státník má v dnešní době obtížný úkol. Prosazuje politiku, kterou považuje za prospěšnou pro svou zemi, ale zároveň musí přiznat, že veřejné mínění hraje nemalou roli. Veřejné mínění bývá velice často sentimentální, zmatené nebo zcela NESOUDNÉ, ale není možné ho kvůli tomu NEBRAT NA VĚDOMÍ!“ říká v závěru povídky Hercule Poirot.
A lord Mayfiled mu s pochopením odpovídá: „Přesně tohle je PROKLETÍ každého politika, musí se sklonit před veřejným míněním, ať je to pro něj jakkoliv nebezpečné nebo úplně ztřeštěné…“
A pak, že historie není učitelkou života…
