Článek
Na krále Jiřího III. (1738 - 1820) se v dějinách britského impéria nevzpomíná právě s láskou. Dílem je to ztrátou zámořských držav na americkém území, kde v roce 1776 vyhlásily kolonie svou nezávislost, částečně i proto, že nedokázal dostatečně razantně vzdorovat Velké francouzské revoluci ani Napoleonovi.
Svůj díl viny má na jeho nízké popularitě i dlouholeté oslabení majestátu z důvodu, že téměř polovinu svého života bojoval s duševní nemocí, pro kterou se vžilo označení „šílenství krále Jiřího“. Z pohledu dnešních odborníků, kteří studovali jednotlivé fáze nemoci mj. prostřednictvím dochované korespondence krále, královny i dvořanů, se jednalo buď o afektivní bipolární poruchu nebo porfyrií.
Jeho stavy se projevovaly nesoustředěností, mumláním, horečnou aktivitou, až agresivitou střídanou absolutní apatií. Svou roli mohla hrát i rodinná konstelace.
Matka mu coby nejvhodnější manželku vybrala sedmnáctiletou princeznu Charlotte von Mecklenburg-Strelitz, s níž uzavřel sňatek v roce 1761 a ještě téhož roku byli oba korunováni na krále a královnu. O původní adeptce na manželství, do které byl podle všeho sám zamilovaný, mohl dál už jen snít.
Jiří III. a královna Charlotte na korunovačních portrétech
Pokud by se měl manželský svazek posuzovat podle počtu dětí, patřil by ten jejich k mimořádně šťastným. Celkem spolu přivedli na svět devět synů (dva zemřeli v útlém věku na neštovice) a šest dcer. Zatímco chlapcům se dostávalo pestré výchovy přiměřené budoucímu panovníkovi (nakonec vládli hned dva) či členům královského dvora, s dívkami to bylo o poznání horší.
Jako první se narodila po třech bratrech princezna Charlotte a dva roky po ní, kdy mezi nimi stihla královna porodit dalšího syna, i Augusta. Ještě o dva roky byla mladší Alžběta, po dalších třech chlapcích Marie a Sofie a jako benjamínek Amelie. Jak postupně dívky rostly, vzal si král do hlavy, že musí zůstat u něj a nijak je nechtěl nechat „ukrást“ případnými ženichy.
Proto zakoupil v roce 1790 pro svou ženu odlehlé a v té době zpustlé sídlo Frogmor, které leželo na původně bažinatém cípu nedaleko Windsoru, dnes v západní části velkého Londýna. Právě podmáčený terén sem lákal spoustu žab, podle kterých dostalo místo své jméno (frog - žába).
Frogmore House po přestavbě v 90. letech 18. století
Aby odpovídal potřebám početné královské rodiny, byl v té době už 100 let starý zámek zvýšen o druhé patro, přibyla promenáda a pavilony po stranách. Zároveň byl pozemek upraven, nově osázen stromy a vzniklo na něm i esovitě tvarované jezero.
Jak se králův zdravotní stav zhoršoval, přijala královna Charlotte nezbytná opatření a částečně jej izolovala právě ve Frogmore a nedalekém Windsoru. Společně tam s nimi žilo i všech šest dospívajících dívek, které toužily užívat si společnosti a zábav, což královnu dovádělo k běsnění. Nezřídka se stalo, že je krákala za vlasy nebo je bila vějířem.
Princezny si navzájem stěžovaly, že tu žijí jako v klášteře - náplní jejich dní bylo číst knihy nebo malovat, jen žádné snění nebo romantická dostaveníčka. Dívky na to ovšem reagovaly po svém, vzaly zavděk alespoň muži „po ruce“, což byli buď otcovi pobočníci nebo sloužící.
Nejméně třikrát se muselo řešit na Frogmore nechtěné těhotenství. Princezny si prošly trpkou zkušeností, kdy v ústraní donosily svého potomka, který jim byl ihned po porodu odebrán a odvezen do sirotčince.
Amelie (1783 - 1810) se vysvobození z Frogmore nedožila
Až když byl v roce 1811 jejich otec oficiálně prohlášen za neschopného vlády a jako princ regent nastoupil na trůn jejich bratr Jiří IV., mohly dívky odejít z ústraní ve Frogmore. Pro nejmladší Amelii přišlo vysvobození pozdě, zemřela o rok dřív. Ostatní se sice mohly provdat, ale na vlastní rodinu už mohly zapomenout.
Nakonec se svatebních zvonů dočkaly jen dvě - nejstarší Charlotte se stala druhou manželkou Fridricha I. Württemberského, kterému porodila jen jedinou mrtvou dceru.
Alžběta, která se romanticky zapletla s otcovým pobočníkem, o třiadvacet let starším Georgem Ramusem, jemuž po útěku ze zámku k jeho příbuzným porodila dceru Elizu, dostala ve svých téměř čtyřiceti nabídku k sňatku od německého prince Fridricha Hesensko-Homburského. K nelibosti své matky ji přijala.
I když šlo zprvu spíš o sňatek z rozumu, nakonec se ukázalo manželství jako mimořádně šťastné, byť zůstalo bezdětné. Přesto měla Alžběta zájem o děti - v Hannoveru, kde s manželem žila, pro ně založila centrum péče a také školu pro potomky pracujících matek.
Ostatní princezny „zakleté“ ve Frogmore se už nikdy neprovdaly, zemřely svobodné a oficiálně také bezdětné.
Jiří III. s královnou a všemi 13 dětmi (dva synové zemřeli v útlém věku)
Ani synové Jiřího III. neměli právě štěstí v manželství a vypadalo to, že se anglický trůn ani nedočká dědice. Nakonec se podařilo prosadit, že se panovnicí stane dcera až pátého ze synů krále Jiřího III. Tím byl Edward August, vévoda z Kentu, který až ve svých jedenapadesáti letech pojal v roce 1818 za manželku už jednou ovdovělou Viktorii Sasko-Kobursko-Saalfeldskou.
Ta o rok později ke svým třem dětem z prvního manželství porodila ještě dceru Alexandrinu Viktorii, kterou bude jednou historie znát jako druhou nejdéle vládnoucí panovnici - královnu Viktorii.
Mimochodem, i ona vyrůstala coby následnice trůnu na odlehlém „žabím zámku“ Frogmore House, ale podařilo se jí zlomit prokletí zdejších nešťastných princezen. Nejenže se vdala za muže, kterého celý život milovala, ale navíc mu porodila celkem 9 dětí. Její potomci vládnou Anglii dodnes.
Královské mauzoleum Viktorie a Alberta ve Frogmore
Aby zpečetila svůj vztah k Frogmore, nechala Viktorie na jeho pozemku pro sebe a svého manžela Alberta vybudovat impozantní mauzoleum. Kromě nich jsou tu pohřbeni i další členové královské rodiny, včetně jediného anglického panovníka, který abdikoval - Edvarda VIII. - a jeho americké manželky Wallis.
Pro další informace:
