Článek
Sice se tváří, že jsou u nás odjakživa, ale plamenky pochází původně ze severní Ameriky. Do Evropy se dostaly až během 18. století spíš jako rarita. Poprvé je pojmenoval Carl Linne ve svém herbáři v roce 1753.
Floxy se časem rozšířily ze zámeckých a klášterních zahrad do každé vesnické předzahrádky právě kvůli své příjemné vůni i nepřehlédnutelnému složenému květenství, které se nejlíp vyjímá přímo na zahradě. Když je ale nařežete do vázy, celkem rychle jednotlivé květy opadávají a ztrácí na atraktivitě. Pomůže jen, když do kytice dáte ještě plně nerozvité stonky a necháte je postupně dokvétat.
Plamenky v záhonu nepřehlédnete
To, co z nich postupně udělalo jednu z nejoblíbenějších trvalek 19. a zejména první poloviny 20. století, je jejich omamně vůně, která se nese zahradou zvlášť navečer po horkém dni.
Navíc není problém podělit se o ně třeba se sousedy, protože se trsy dají jednoduše na podzim po odkvětu rozdělit a přesadit. Jen pak trvá 2-3 roky, než se rozrostou, ale za trochu trpělivosti vás pak odmění svou bohatou krásou.
Plně rozvinuté floxy ve váze příliš dlouho nevydrží
Dalším, co hraje v časech změny klimatu v prospěch výsadby floxů, je jejich minimální spotřeba vody a odolnost vůči horku. Přímo si libují na slunci a nevadí jim, ani když je pár dnů nezaléváte.
K jejich renesanci v moderních zahradách přispívá i šlechtění různobarevných kultivarů - od čistě bílých přes něžně růžové, fuchsiové až po temně fialové. V posledních letech jsou ceněny zejména ty ze 70 druhů, které kombinují dva odstíny a dělají z kvetoucích floxů nepřehlédnutelnou ozdobu záhonů.
Pro další informace:
