Článek
Ačkoliv půl roku před tím proběhla mobilizace, která ale skončila po pár dnech odstoupením československého pohraničí po smlouvě Německa s Francií a Anglií podepsané v Mnichově, nikdo nečekal, že by se osud okleštěné Československé republiky měl naplnit ze dne na den.
Přesto taková situace nastala v noci na 15. března 1939, kdy německá vojska odstranila hraniční závory a vpochodovala na zbytek našeho území. Ti, kteří to vítali, se radovali, ostatní potichu skřípali zuby. Někteří kvapně opouštěli území, aby se pokusili bojovat alespoň tam, kde to ještě dávalo smysl, ale vesměs okupanty přivítal klid zbraní.
Památník 3. praporu 8. pěšího pluku v místě bývalých Čajánkových kasáren
Výjimkou byl Frýdek - Místek, který tehdy ležel jen pár kilometrů od nově vytýčené hranice. V místních kasárnách, která vznikla v roce 1933 z někdejší textilky Johanna Czajanka (proto se občas místo českého přepisu objevuje i název Czajankova kasárna), právě probíhal kurz polštiny. Kasárna byla celkem poloprázdná - odvodový ročník 1936 už byl doma a 1937 byl převelen, takže osádku tvořila jen hrstka nováčků, kteří za sebou zatím neměli ani ostré střelby.
Když se před šestou hodinou večer objevila před bránou německá vojenská vozidla, byl to pro všechny v kasárnách šok. Netušili, že se odtrhlo Slovensko, a právě v těch chvílích diktuje v Berlíně prezidentu Háchovi Hitler své rozhodnutí o obsazení zbytku Čech a Moravy. Němci nechtěli čekat, až jim z hlediska strategie důležitý kousek Ostravska obsadí případně Poláci, kteří odtud před dvaceti lety museli nedobrovolně odejít, a proto se rozhodli jednat ještě „před termínem“.
Z prvního vozu vystoupil důstojník a ani po výzvě hlídky u brány se nezastavil. Proto hlídka vystřelila do vzduchu, na což Němci reagovali krátkou přestřelkou. V té době už ale osazenstvu kasáren velel kapitán Karel Pavlík, který rozkázal rozdat zbraně a zahájit palbu. Mnozí nováčci si tak rovnou odbyli křest bitevním ohněm. Obránci měli k dispozici omezený počet pušek, jeden lehký kulomet a minimum nábojů, proti nim stála několikanásobná přesila, včetně protitankového děla. Přesto se jim podařilo vyřadit z boje na 18 útočníků, aniž by sami někoho ztratili.
Boj trval přibližně 30 minut, poté docházela munice. Na rozkaz velitele praporu podplukovníka Karla Štěpiny došlo k zastavení palby a následně k dohodě s Němci, že se posádka vzdá výměnou za bezpečí. Po několika dnech internace byli všichni obránci propuštěni, ale ještě před tím se stihli dát vyfotografovat.
Někteří z „Čajákovců“ se odmítli smířit se situací a zapojili se do odboje. Kapitán Pavlík patřil k organizaci Obrana národa a spolupracoval i se slavným „třetím králem“, štábním kapitánem Václavem Morávkem. Ani Pavlíkovi se ale nevyhnulo zatčení gestapem (1942) a koncentrační tábor Mathausen, kde byl začátkem roku 1943 popraven.
Čajánkova kasárna stála přímo na břehu řeky Ostavice, rekonstrukce boje o ně ale proběhne v sobotu 16. 3. „přes vodu“ v areálu Faunaparku pod zámkem.
Oficiálně se o boji nemluvilo za války a nijak výrazněji ani po ní. Výjimkou je hraný film na motivy události Neporažení, který v roce 1956 natočil Jiří Sequens, mj. autor slavného Atentátu (1964).
Část Čajánkových kasáren vzala za své už na počátku 40. let, zbytek pak o třicet let později, kdy na jeho místě vznikla mateřská škola pro rozšiřující se okolní sídliště. Až v roce 1989 byl na místě instalován malý pomníček, který v roce 2005 nahradil velkorysejší památník.
Na letošní březen připadá 85. výročí boje o kasárna. Vzpomínková akce je naplánována na 14. 3., kdy se v 16 hodin uskuteční pietní akt u památníku 3. praporu 8. pěšího pluku v místě, kde kasárna stávala.
Pokračovat se bude i o dva dny později na opačném břehu Ostravice, ve Faunaparku (bývalý areál Slezanu). Od 9 do 16 hodin proběhnou komentované prohlídky dobového vojenského tábora a úderem 13 hodiny se strhne i rekonstrukce boje o Čajánkova kasárna.
