Článek
Když odhlédneme od domácí varianty, která se díky chytrému marketingu (ano, už je tu zase čas, kdy nás bude atakovat roztomilá holčička a prasátko se zahnutými zuby) udržela i v polistopadové konkurenci zahraničních značek a dnes jí dělá „raklamu“ na každém svém kroku poslanec Miroslav Ševčík, máme tu i verzi německou.
Přiznám se, že nebýt knihy „První padlí“ z pozoruhodné ságy Babylon Berlín spisovatele Volkera Kutschera, který si libuje v detailech předválečného Německa, aby tím čtenáře dokonale vtáhl do vysvětlení, jak se z demokratů mohli stát prohitlerovští fanatici či mlčící většina, asi bych o nápoji v láhvi tvarované jako vnadná žena neměla ani tušení.
Ale protože se hlavní hrdina-detektiv z oddělení vražd zaplete s dívkou pracující v továrně na tenhle povzbuzující mok, kterým si pak sám dodává energii na dlouhých cestách při vyšetřování zločinů, zajímalo mne, kde se vlastně evropská odpověď na americké nápoje vzala a zda se ještě vyrábí.
Reklama na Afri Colu s ikonickou palmou, která má evokovat Afriku
Světlo světa spatřila Afri Cola v roce 1931 v Kolíně nad Rýnem, kde si ji začátkem léta nechala patentovat desítky let zavedená továrnička na nealkoholické nápoje F. Blumhoffer Nachfolger GmbH. Autorem původní receptury byl Karl Flach, který nezastíral, že inspirací mu byla právě známější americká varianta, ale na rozdíl od ní potlačil sladkost a naopak zvýšil víc než dvojnásobně obsah kofeinu.
Navíc ale přidal výrazným kořenitým aroma pro Němce doušek vytouženého návratu do Afriky, která se stala jedním ze symbolů ztrát po 1. světové válce. Tehdy si vítězné mocnosti mezi sebou rozdělily německé kolonie a řada Němců to vnímala jako nehoráznou nespravedlnost.
Kromě typické reklamy s palmou se Afri Cola pyšnila i opačným tvarem láhve a sklenic, než měla americká Coca Cola. Dle legendy se její autoři nechali inspirovat oblinami afrických žen, jejichž odhalené fotografie byly celkem běžně k mání díky zdůvodnění, že jde o studijní geografický materiál.
Na startu Afri Coly stála ale i silná kontroverze. Karl Flach si údajně přivezl z Ameriky uzávěry Coca Coly, které v hebrejštině potvrzovaly, že jde o košér nápoj, a zneužil je při tvrzení, že americká limonáda je vlastněná Židy, kdežto jeho Afri Colu mohou pít bez obav všichni nacionálně smýšlející občané.
Dlouho to vypadalo, že Afri Cola zůstane jen lokální záležitostí okolo Kolína nad Rýnem, ale zvrat přišel v 60. letech, kdy se díky na svou dobu odvážně smyslným, možná až lascivním TV reklamám dostala do širšího povědomí v německy mluvících zemích. Jenže boom hromadných objednávek v barech se nekonal.
V té době se také objevily odlehčené verze - s obsahem kofeinu odpovídajícím Coca Cole a s nulovým obsahem kofeinu. Díky tomu se kolínská cola dostala na třetí místo žebříčku v prodejnosti - za Pepsi a samozřejmě za vítěznou Coca Colou. Existuje i varianta „bílé“ Afri Coly White bez cukru, ale co do prodejnosti jsou všechny verze daleko za oběma americkými konkurenty.
Americko-německý kompromis na jídelním stole
I když se současný výrobce snaží oživit vášeň Němců pro vlastní limonádu, zdaleka se mu to nedaří tak, jako u nás kofole. Přesto se Afri Cola stále vyrábí a je kromě německy mluvících zemí k dostání, ovšem spíš raritně, i u nás.
A ještě jedna zajímavost - jeden z reklamních klipů na Afri Colu natáčel v minulých letech i světově uznávaný režisér Wim Wenders.
Pro další informace:
