Článek
Ti šli dle pozdější výpovědi čistě náhodou kolem, a tak mohli z první ruky podat svědectví, jak původně 74 metrů vysoká věž „dosedla“ v oblaku prachu rovnou na hlavní hustopečské náměstí, aniž by zlomila některou z lip rostoucích kolem.
O pár hodin později se farář a deset odvážlivců vydalo do sutin pro liturgické zlato, které se jim podařilo zachránit a přenést do bezpečí. Na obvyklou nedělí mši, kdy věřící zpravidla zaplnili celou kostelní loď a pod kruchtou s varhanami, která dostala největší zásah, stávaly děti, ten den nikdo nemyslel.
V únoru 1961 tak přišly stovky hustopečských katolíků o svůj výstavní gotický kostel, který shlížel na centrum jihomoravského městečka nejpozději od roku 1324. Viděl procházet krajem, kde se stýkal český a německý element, nejrůznější vojska mířící z Brna do Bratislavy a naopak. Při poslední válce přišel o své zvony a s nimi jako kdyby odešla i část jeho duše.
Hustopečský kostel na pohlednici z roku 1925
Když se v roce 1953 objevily na věži první trhliny svědčící o porušené statice, rozběhla se diskuze o záchraně kostela, ale výsledkem bylo jen rozpačité odkládání problému. Jediným výsledkem byl zákaz průjezdu tanků a další těžké techniky po náměstí, kudy vedla hlavní silnice. Ovšem ani to nebylo respektováno. Podle pamětníků tudy projelo nedlouho před zřícením několik desítek tanků v těsné blízkosti sv. Václava.
Po zničení části kostela byl hned začátkem března vydán na břeclavském okresním národním výboru příkaz k demolici celého kostela, ale zároveň se rozběhla jednání o alespoň částečnou záchranu presbytáře s architektonicky cennou síťovanou klenbou, za kterou se přimlouval mj. i historik V. V. Štěch.
Věřící byli dokonce ochotní pomocí sbírky získat finance na opravu svého kostela a na 1200 jich podepsalo petici proti demolici. Podle statiků jí vůbec nebylo třeba, zbytek sv. Václava byl naopak v překvapivě dobrém stavu.
Soudruzi ovšem rozhodli jinak, dokonce se dochovalo vyjádření předsedy ONV Horčičky, kdy konstatoval: „je předpoklad, že pokud budou v tomto místě stát poslední zbytky kostela, do té doby bude vytvářen tlak na jeho celou obnovu v původním stavu…“
Začátkem září 1962 byla zrušena památková ochrana objektu a 4. září už se do zbytků kostela pustila demoliční četa. Podle pamětníků se tak stalo symbolicky kolem půlnoci. Zbytky kostela byly rozvezeny na skládky a také použity při úpravách některých komunikací. Na náměstí zůstal jen půlkruhový záhon.
Nový hustopečský kostel se stavěl pouhé 4 roky
Hustopečští věřící měli od té doby dvě možnosti, kde se scházet - buď v kapli sv. Rocha na Křížovém kopci nebo na faře, kde byla začátkem 80. let vybudována kaple. V té době už i největší optimisté přestávali věřit, že se podaří ještě někdy kostel obnovit, zvlášť když se to nestihlo na přelomu 60. a 70. let, kdy byla nálada ve společnosti přece jen vstřícnější.
S pádem komunistického režimu ale přišla nová naděje. Už v dubnu 1990 posvětil na Velehradě papež Jan Pavel II. základní kámen budoucího hustopečského kostela. Ten už neměl sloužit výhradně pro sloužení mší, ale jeho součástí se stalo i zázemí jako klubovny, učebny, sál, jídelna a knihovna.
Dvoupatrový kostel dostal podobu otevřené spirály a součástí jeho výzdoby jsou nejen obrazy či sochy z původního kostela, ale také kopie původních gotických oken vyplněných moderními vitrážemi.
Interiér nového hustopečského kostela sv. Václava a sv. Anežky České - oltář a kruchta s varhany
Poprvé vstoupili do svého nového chrámu věřící 25. září 1994, kdy byl vysvěcen. Jeho součástí je i nová, 52 metrů vysoká věž korunovaná atributy sv. Václava. V ní nechybí ani nové zvony pojmenované Cyril a Metoděj, Anežka, Jan Sarkandr a Zdislava. V roce 1997 se kostelem poprvé rozezněly i nové varhany.
Velkou zásluhu měl na stavbě nového kostela zejména zdejší farář, Mons. Václav Fišer. Na výstavbu kromě místních věřících přispěli i zahraniční mecenáši mj. z Rakouska a Německa.
Během uplynulých 30 let se z kostela sv. Václava a sv. Anežky České stalo navíc i centrum pro řadu dalších aktivit - od dětských farních táborů, přes vánoční představení až k rozmanitým koncertům.
Děkuji za inspiraci k článku na přednášce Přepište dějiny – Hustopeč a za možnost prohlídky interiéru kostela mimo obvyklé hodiny.
Pro další informace:
Hustopečská farnost 1994-2014, dle pramenů uspořádala Markéta Harasímová
