Článek
Zatímco dřív byly kvetoucí zahrady spíš doménou zámků, během 19. století se s nimi roztrhl pytel i ve městech a na vesnicích. Vznikl fenomén předzahrádek, kde alespoň na malém kousku země dostalo přednost všechno, co člověka zpravidla neživilo, ale dělalo mu to radost.
Naprostý boom zahradničení se u nás strhl po vzniku Československa, kdy se na sázení, pletí či budování skalek vrhl kdekdo, včetně Karla Čapka. Ten svou vášeň dokonce vtělil i do dodnes půvabné knížky Zahradníkův rok.
Zahrada inspirovaná první republikou
Pořád to ale nic není proti nejvášnivějším zahradníkům na světě. Angličané prosluli spíš zdrženlivou povahou, ale zeptejte se je na to, co jim kvete na kousku jim svěřeného království, a uvidíte tu erupci citů, jakou chovají ke každému náprstníku, jiřině, neřku-li k erbovnímu květu hrdého Albionu - k růži.
Stačí se jen podívat na výšivky šatů či závojů nevěst z rodu Windsorů, které jsou pokaždé zdobené nejen anglickou růží, ale i irským jetelem, skotským bodlákem a welšským narcisem, aby vám bylo jasné, nakolik jsou poddaní jeho veličenstva oddaní všemu, co kvete.
Zahrada jako ornament
Byl to ostatně Ian Kennaway, dlouholetý ředitel The National Trust (ekvivalent našeho památkového ústavu), který po svém odchodu na odpočinek moc neodpočíval, ale vymyslel něco nového - totiž komentované prohlídky památných zahrad. To, co původně začínalo v malém, se posupně rozrostlo na celonárodní posedlost. Na vysvětlenou, v Británii nejsou soukromé jen zahrady, ale i některé parky či náměstí, čili přijít si je prohlédnout může být docela mimořádný zážitek.
Ale prohlídky zahrad s průvodcem znají i ve Francii, Itálii, či Polsku. U nás se poprvé objevily na jihu Čech u zámků Kratochvíle či Červený Dvůr, ale postupně se rozšířily i na další zámecké či významné lokality.
Minimalistická zahrada
Naprostou Mekkou zahrad je ale Brno. Kromě namátkou hned dvou botanických zahrad spravovaných Masarykovou a Mendelovou univerzitou, Lužánek - nejstaršího parku u nás věnovaného obyvatelům moravské metropole už císařem Josefem II., či nedávno zrekonstruovaného Tyršova sadu je novinkou pro milovníky zeleně Zahradní trilogie.
V ní se propojily hned tři zahrady v sousedství, které byly už před sto lety spojeny logikou rodinných vazeb, jenže po druhé světové válce se každá z nich uzavřela na dlouho do sebe. Na mysli mám zahrady u vil Tugendhat, Löw-Beer a Arnoldovy v brněnských Černých Polích.
Bylinková zahrada jen několik kroků od kuchyně
Každá z nich prošla v minulých letech citlivou rekonstrukcí, která vycházela z jejího původního stylu - od minimalistického modernismu, přes secesní zdobnost až po prvorepublikové propojení praktické funkce s oddechem. Navíc k tomu připočtěte i terasy domu určené k relaxaci s výhledem na Brno, zimní zahradu plnou pokladů Fritze Tugendhata s nádechem rebelie, a historii, která si v ničem nezadá se slavnými romány.
Přitom objevíte, že zdejší zahrady nemusí být jen místem, kde můžete relaxovat nebo pustit děti, ať se v bezpečí vyřádí na houpačkách či prolézačkách. Do zahrad totiž v létě můžete jít i na letní kino, poslechnout si koncert nebo dokonce zajít na živé natáčení podcastu.
Podcast Přepište dějiny v zahradě vily Tugendhat
Někdy se taková prohlídka může stát i součástí soukromé terapie. Třeba pro někoho, kdo jako malý musel utrhnout každou kytku přečnívající ven za plaňky plotu, a dnes si „odčiňuje“ dávné hříchy tím, že provází zahradami a pomáhá objevovat jejich kouzlo druhým.
Pro další informace:
Karel Čapek: Zahradníkův rok, Studio trnka, s.r.o., Praha 2024
