Článek
Pro Beatu Balogovou jsou Kornélie její první vydanou knihou. Za debutem v pozdějším věku se skrývá hned několik „ale“.
Na prvním místě je práce novinářky, komentátorky a dlouholeté šéfredaktory deníku SME, jednoho z nejobjektivnějších zdrojů zpráv u našich východních sousedů. Ten už roky čelí útokům politiků, a přitom pořád odvádí svou práci na světové úrovni. Důkazem jsou mj. prestižní Evropská novinářská cena či nedávné ocenění z Columbia Journalism School, které Beata Balogová získala jako vůbec první slovenský zástupce médií v historii.
O to víc možná překvapí informace, že Beata původně neuměla slovensky. Narodila se totiž do maďarské menšiny na jihu Slovenska a až do svého nástupu do mateřské školy většinový jazyk prakticky neovládala. Pokud si tohle nad stránkami Kornélií uvědomíte, o to víc oceníte, jak svou prvotinu dokonale vycizelovala a jak se mazlila s každým jedním slovem, než jej pustila do světa.
„Musela jsem se při tom úplně oprostit od novinařiny, která mi velela, abych nepsala cokoliv jiného, než pravdu. Potřebovala jsem nejdřív sama sebe přesvědčit, že v krásné literatuře nezáleží tolik na faktech, ale hlavně jde o příběh. Ten jsem poskládala ze 100 rozmanitých lidských osudů, často jen z jejich útržků, které jsem tím chtěla zachránit, než by úplně zmizely“ uvedla Beata Balogová na nedávném veletrhu Kniha Brno, kde osobně křtila český překlad své knihy. Ta už mezitím vyšla nejen na Slovensku, ale i v Polsku, v Srbsku a aktuálně se dokončují také anglický i maďarský překlad.
Sama o sobě mluví Balogová jako o rodinné archivářce, kterou odmalička její blízcí „krmili“ příběhy a doslova ji zaúkolovali, aby je jednou poslala dál. „Jako dítě jsem nemusela pracovat na zahradě ani pomáhat při úklidu, od všeho mne chránilo psaní, kterému jsem věnovala každou volnou chvíli.“
Slovenská spisovatelka Beata Balogová (v modrém) s Petrou Burianovou, kmotrou českého vydání knihy Kornélie a zástupci nakladatelství Jota
Děvčátko vyrůstající mezi samými dospělými v Gemerské Panici (v knize překřtěné na Jabloná Panica) vnímalo svět kolem sebe na základě vyprávění babičky, tet i matky, ale také přes vůně, chutě a vlastní pocity - od kyselých jablíček a voňavé meduňky, až po smrt prababičky i osobní sílu každé z hrdinek, které přivedla do nesmrtelnosti skrze stránky Kornélií.
S postupem času pomalu z útržků splétá v jednotlivých kapitolách historii rodiny s autobiografickými prvky, kde muži sice mají své role, ale nezřídka řízením osudu mizí v propadlišti času - od těch, co padli ve světových válkách až po odchody z vesnice i ze života.
Ženy tu vystupují coby nositelky paměti přetavené do receptů, znalosti síly léčivých bylin i lidských duší, ale i hlubokých kořenů v zemi, která jim byla po generace domovem. Když jsou u části rodiny po válce kořeny násilím zpřetrhány v důsledku „kolektivní viny“ a následného přesunu do Maďarska, podepíše se to i na těch, které zůstaly.
Kornélie nejsou uspěchané, vznikaly celých deset let a je to znát. Každé slovo je přesně zváženo na lékárnických vahách, aby u čtenáře vyvolalo zamýšlenou emoci. Originálu se nezpronevěřil ani výborný překlad do češtiny, za nímž stojí Jaroslav Bojanovský.
Pro samotnou autorku jsou Kornélie i novou zkušeností se čtenáři. Za své komentáře k politické situaci je zvyklá spíš čelit negativním až vulgárním reakcím, včetně nechutností typu anonymů s obrázky vepřů a její dolepenou hlavou. Naopak jako spisovatelka získává vesměs pozitivní zpětnou vazbu nejen od žen, ale i od mužů, kteří přiznávají, že magický realismus Beaty Balogové účinkuje i na ně.
Svým stylem psaní mi připomíná Angličanku v francouzskými kořeny Joanne Harrisovou, kterou před lety proslavila zejména její Čokoláda, která se dostala i na filmové plátno. Ale slovenské Kornélie mi ještě víc evokují jiné, méně známé z jejích knih - Slanou vůni přílivu a Ostružinové víno.
Kornélie se dají samozřejmě přečíst jedním dechem, k čemuž vyzývá jejich rozsah o 260 stranách. Ale i díky členění do kapitol bych se přimlouvala, abyste si je dávkovali postupně. Jsou totiž jako skvělé červené víno, jaké je dobré si vychutnávat po malých doušcích. Pak se v jejich omamnosti neztratíte, ba právě naopak - budete se těšit na každou další stránku. Neprozradím nic víc, jen to, že je dočtete s úsměvem.
A až otočíte na poslední list, začnete možná jako já vyhlížet autorčinu druhou knihu, kterou teď píše. V ní už Beata Balogová slibuje i větší počet mužských hrdinů, než se jich objevilo v Kornéliích.
Pro další informace:
Beata Balogová: Kornélie, Jota, 2025
