Článek
Poprvé mne na něj upozornila kamarádka, se kterou jsme měly stejnou vášeň pro kino a pravidelně jsme si vyměňovaly tipy na to, co stojí za vidění.
Probíraly jsme zrovna 1492:Dobytí ráje a obě jsme se shodly, že příroda a hudba tam hrály lepší role, než v té době do nebe vynášený herec Gérard Depardieu. „No, ale víš do koho jsem se úplně zamilovala?“ zeptala se dotyčná znalkyně stříbrného plátna a rovnou si i odpověděla: „Do hlavního záporáka, kterého hrál Tchéky Karyo.“
Tenkrát jsem to jméno slyšela poprvé, ale vzápětí se objevilo několik snímků, kde si zahrál když už ne hlavní, tak alespoň mimořádně výraznou roli. Myslím tím třeba agenta v Brutální Nikitě (francouzská verze z roku 1990), rozporuplného velitele policejního komanda v Dobermanovi nebo Moliéra v kostýmovaném dramatu Král tančí.
Na úplném začátku byla ale „němá“ role lovce v Medvědovi, legendárním snímku režiséra Jean-Jacques Annauda, kde „pro změnu“ ztvárnil opět spíš zápornou postavu. Díky celosvětovému úspěchu filmu na sebe upoutal pozornost Tchéky i mimo Francii, kde od svých šesti let žil a stal se vyhledávaným hercem epizodních rolí.
Když byl po čase obsazený do hlavní v Nostradamovi, ukázalo se, že sice „utáhne“ celý film, ale kasovní úspěch jeho jméno na prvním místě v titulcích bohužel neudělá.
Pokorně se proto vrátil do druhé řady, díky čemuž se dostal mj. do bondovky Zlaté oko, historického spektáklu režiséra Luca Bessona Johanka z Arku nebo do prvních filmových Mizerů Michaela Baye.
I když mu nepatřilo víc než pár minut, dovedl do svých postav dát tolik, aby si jich divák všimnul a zařadil si je k jeho jménu.
Tchéky Karyo začátkem 90. let
V posledních letech se stále víc zaměřoval na televizní tvorbu (ostatně jako řada jeho vrstevníků), z nichž se k nám dostalo třeba seriálové zpracování Jména růže nebo detektivní Baptiste. Docela škoda, že se jich na české obrazovky nepodařilo dopravit víc, zpravidla mají hodně vysoké divácké hodnocení, třeba jako britský seriál Nezvěstní.
Ostatně to byla další doména Tchékyho, že s lehkostí sobě vlastní měnil francouzštinu za angličtinu a v obou se cítil jako ryba ve vodě.
Bohužel teď už o něm můžeme mluvit jen v minulém čase. Jeho charisma v našem světě vyhaslo v pátek 31. 10., kdy zemřel na rakovinu. Naštěstí jeho mužná osobnost je uchována ve stovkách rolí, které za svůj dvaasedmdesátiletý život stihl stvořit.
