Článek
Na svět přišla 18.května 1901 v Letonicích u Bučovic jako třetí dcera nadučitele Františka Věrného a jeho ženy Marie.
Dívenka vyrůstala v poměrně skromných podmínkách v nedalekých Nových Hvězdlicích, kam se celá rodina odstěhovala po narození dalšího dítěte - vytouženého syna.
Božena se celkem dobře učila, proto bylo rozhodnuto, že se bude připravovat na dráhu učitelky. V kroměřížském ústavu pro učitelky se zaměřila zvlášť na jazyky - kromě němčiny a francouzštiny si osvojila i těsnopis. Později ještě studovala v Olomouci, kde si přidala angličtinu a rumunštinu, ale osvojila si i umělý celosvětový jazyk esperanto.
Své znalosti zúročila jako odborná učitelka v Holubicích, Rousínově a Bučovicích. Záhy ale zjistila, že ji láká jiná kariéra - literární, a proto se přestěhovala do Brna.
Kromě občasných překladů se mladá básnířka pokoušela udat i své první výtvory, ale nakonec si je musela vydat vlastním nákladem. Některé své básně věnovala Leoši Janáčkovi, který se o nich zmiňuje ve své korespondenci s Kamilou Stösslovou a dodává i detail, že mu je autorka sama přinesla až domů.
Dalším objektem nevyžádané korespondence byl pak sám prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Tomu Božena věnovala v roce 1928 celou svou básnickou sbírku. V přiloženém dopise se mu zmínila, že ji trápí chrlení krve, což prezident vyhodnotil jako příznaky tuberkulózy a zaslal mladé básnířce peníze na pobyt v sanatoriu.
Jenže Božena si místo toho koupila kožich. Jak vzpomínala Masarykova přítelkyně Oldra Sedlmayerová, dívka jí při setkání vysvětlila, že „pro ni jen to nejlepší je dost dobré, a pak že bez kožichu měla pocit, že je společensky méněcenná.“
Díky pozvednutému sebevědomí se Božena rozhodla publikovat dál, ale tentokrát pod vzletnějšími jmény. Její texty vycházely pod pseudonymy Božena Fmarja Věrná, B. F. Maria Ha de Vernyj, B. F. Maria Terezia Ha de Vernyj, B. Harde Věrnyj.
Božena F. Věrná v době, kdy psala prezidentu Masarykovi
Kromě občanského zaměstnání vychovatelky zdravotních sester v brněnské Nemocnici Milosrdných bratří se angažovala v řadě literárních a později i ženských a mírových spolcích. Tam se také seznámila s Masarykovou dcerou Alicí. Když se ale začala naplno vyjevovat její ne vždy upřímná povaha, Alice s ní přátelství přerušila. Přes ženské charitativní organizace byla Věrná v kontaktu i s Hanou Benešovou, manželkou prezidenta Edvarda Beneše, ale šlo vesměs o vztah čistě formální.
Během války se každý choval, jak mu velela povaha i okolnosti. Božena se snažila i v čase protektorátu vystupovat jako literátka a chtěla dál publikovat. Proto se zapletla s brněnskou proněmeckou společností, což jí po roce 1945 vyneslo obvinění z kolaborace.
Celé tři roky trvalo, než se jí podařilo své jméno očistit. Vleklé soudy se podepsaly na jejím nikdy ne moc pevném zdraví, a proto odešla do invalidního důchodu. Sporadicky ještě překládala, ale k vlastní tvorbě už neměla sílu.
Božena Věrná zemřela v Brně v květnu 1967.
Další informace:
Petr Zídek: Utajená láska prezidenta Masaryka Oldra Sedlmayerová, Euromedia Group, a.s., 2017
