Článek
Tak nějak jsme to poslouchali vloni, kdy ceny potravin vyjely jak po zvonkové dráze na Matějské pouti. Jednou za ně mohlo zdražení energií, podruhé válka na Ukrajině a potřetí nedostatek pracovní síly, která by se starala o pole a makala u výrobního pásu.
Po roce se ukazuje, že všechno bylo poněkud jinak a „vítězem“ v závodech zdražování potravin rozhodně není koncový zákazník. Ten jen s kroutí hlavou a počítá, co si může a nemůže dovolit.
Díky pětičlenné rodině (psa a morčata nepočítám) a téměř dennímu vaření se nám sice daří držet náklady jakž takž na uzdě. Něco uzraje na zahradě (ať žijí cukety, ale co z nich pořád vymýšlet, nevíte?), něco naopak koupit musíme. Když nepočítám mouku - pečeme minimálně 2× týdně, aby bylo na dopolední i odpolední svačiny pro členy rodiny ve vývinu - a mléko, tak mne asi nejvíc „dostávají“ ceny pochutin, které jsme sice omezili, ale stejně se jim sem tam nevyhneme. Hořčice, kečup, káva, pudinkový a kypřící prášek jsou teď v mém „top listu“ nejvyhledávanějších položek mezi slevami.
Každý týden si vyhradím hodinu, abych projela všechny letáky a vypsala z nich poctivě relevantní slevy (zdravím bývalého pana ministra Nekulu, přišla jsem na to i bez jeho rad). Německo i Polsko máme z ruky, tak si musím vystačit s místní nabídkou. Ale jo, při troše námahy a plánování se to dá.
Místo jedno marketu teď obíhám tři a plánuji, kdy a jak všechno nakombinovat s vyzvedáváním dětí z kroužků a jejich transportem domů. Ne, že by samy nedojely, ale se zvyšujícím se věkem jejich aktivity končí až ke 20. hodině a vzhledem k tomu, že ráno vstávají do školy už v 6 h, je třeba, aby se taky vyspaly.
Prázdniny nám tenhle režim trochu narušily, zato se dá vyrazit do lesa na borůvky, maliny a ostružiny. Taková domácí zmrzlina pak chutná úplně jinak. Jen škoda, že nejsme houbařská rodiny. Na druhou stranu nemíním riskovat zdraví svých nejdražších tím, že se všichni kvůli neznalosti a úspoře otrávíme.
Ale abych se vrátila k meritu věci - jsem docela zvědavá, jak se k vysokým ziskům postaví ti, kteří si teď přišli „na své“. Zvlášť si budu všímat bývalého (a snad ne i budoucího) pana premiéra, který by se pro nás občany podle svých slov třeba rozkrájel do Kosteleckých uzenin. Tak schválně, kdy přijdou i činy…
