Článek
V těsném závěsu dorazí první klany, neboli rodinné týmy, které zpravidla doprovázejí méně mobilní babičky a dědečky a při té příležitosti si odbydou i svou vlastní voličskou povinnost.
A pak už se dveře netrhnou, takže každý z komisařů kontroluje občanské průkazy, pasy či povolení k pobytu, škrtá v seznamech voličů, vydává obálky, vysvětluje, co při souběhu dvou voleb (do obce i do senátu) kam patří, sleduje, zda do volební urny padá jen to, co tam skončit má a baví děti, které za zástěnu s rodiči nemohou. K tomu ještě jedna kontrola úřední a tři kontroly Policie ČR, zda je všechno, jak má být.
Tak to chodí i v obci o cca 1.000 duších, kde nehrají prim žádné politické strany, ale spíš uskupení lidí propojených stejnými zájmy, ať už v pozitivním nebo negativním slova smyslu. Všichni se tu více-méně znají alespoň od vidění, dlouho tu vedly rodiny starousedlíků a některé funkce se tu dědily z generace na generaci.
Relativně chudší obec prodělala raketový vývoj v posledních třiceti letech - nejprve to vypadalo, že většina mladých uteče do nedalekého Brna a sem tam i někdo do světa. Jenže pak se trend obrátil, lidé se sem začali stěhovat zpátky a i když tu nevznikl satelit, zakotvilo tu i mnoho mladých rodin bez místních kořenů. Výsledkem byl boom po roce 2005, kdy se v místní mateřince musela otevřít dokonce druhá třída, vznikla pobočka skautu, mateřské centrum i spousta kroužků.
Dobrou duší obecního dění se stalo několik žen, kterým přestalo být lhostejné, jak to s dědinou vypadá. Jedna z nich se dokonce stala starostkou, což při péči o domácnost se čtyřmi dětmi byl výkon, o jakém se leckterému mužskému politikovi na jakékoliv úrovni ani nezdá.
Dotyčná se nelekla spousty práce ani výzev typu jak zajistit dostatek vody pro celou ves, což byla jedna z největších bolestí už před dobou, kdy s tím bojujeme všichni, ani jak opravit a zefektivnit společný majetek. Dokázala dobudovat desetiletí odkládané obecní sportovní centrum a nakonec se jí podařilo i zkultivovat náves zbrusu novým a šikovně navrženým obecním centrem, aby mohlo variabilně sloužit pro různé příležitosti - od mše až po kroužek keramiky.
O udržení místní smíšené prodejny, zvýhodněných cenách obědů pro seniory, starostech o zatoulané psy, součinnosti s obecními hasiči a dalšími spolky, obnově babských hodů, rychlém řešení problémů s prasklým vodovodním potrubím ve 100 let staré budově školky a výzvou v podobě válečných uprchlíků z Ukrajiny ani nemluvě. To všechno a mnohem víc musela dotyčná v minulých 16 letech řešit na každodenní bázi, často i během víkendů. Mezitím se jí rozpadlo jedno manželství, uzavřela druhé, dospěly jí děti a ona se rozhodla, že už toho pro obec udělala dost a popáté kandidovat nebude.
Své na tom - stejně jako před časem u slovenské prezidenty Zuzany Čaputové - udělaly hejty, které provázely každý její krok, byť se pak většinou ukázalo, že rozhodnutí starostky a jejího týmu vedlo nikoliv k anoncovanému průšvihu, ale zlepšení života všech. Bonusem pak byl vyrovnaný rozpočet bez zbytečného zadlužování. Bohužel spokojená většina spíš mlčela, a tak to časem začalo dělat dojem, že někdo nový by mohl být lepším hráčem.
Výsledkem byl rekordní počet kandidátek, na kterých se objevily stejné typy jako v celostátní politice - od místní verze Babiše ala „všechno všem a pro mě něco domů“, přes věčného kverulanta, který z pozice starousedlíka dovede ovlivňovat část obecního mínění typu „musí to být pravda, vždyť to říkal náš Fanouš“, až po suchého cifršpióna, který léta hlídal obecní rozpočet před zadlužováním „za čáru“.
Proběhla i mírná kampaň - tu se pekly špekáčky a rozlívalo pivo, tam se řečnilo a sem tam se i seriózně debatovalo. Někdo spoléhal na to, že je za ním vidět práce, jiný použil AI, aby vymaloval budoucnost vísky ve svých barvách. Co měla kampaň společného s tím, co známe ve velkých městech či na celostátní úrovni? Většina slibů byla spíš vágních než čistě konkrétních, a to včetně přesných dat případné realizace.
Zájem o volby byl dokonce o 5% vyšší než minule, dostavilo se téměř tři čtvrtiny oprávněných voličů. Vzhledem k tomu, že letos osmnáctiny slavila silná generace, dorazilo i dost prvovoličů, ať už samostatně třeba cestou ze závodů ještě v dresu, nebo jako součást slavnostně oblečené rodinné delegace, která si dotyčného či dotyčnou poprvé u volební urny rovnou zvěčnila.
Nervozitu nováčků se zpravidla podařilo během pár vět odbourat, přesto jeden z účastníků strávil za plentou dlouhé minuty, než se mu třesoucíma se rukama podařilo vyřešit rébus co do které obálky a jak s tím pak do volební urny.
Za stolem si volební komisaři vyslechli během 2 × 8 hodin kde co - od aktuálního zdravotního stavu, přes plány na víkend, co se bude vařit k obědu, až po dotazy typu, koho má dotyčný volit, když se mu buď nikdo nelíbí, případně nikoho nezná. Tu a tam zaznělo i nějaké to peprnější slovo, ale naštěstí zůstalo jen u něj.
Komisaře naštěstí nezaskočilo, stejně jako zapomenutá ani neplatná občanka (ne, opravdu se nedá volit na řidičák, ani když jste s předsedou komise čutali ve stejném fotbalovém oddílu), nebo nečitelný e-doklad na „zlomeném“ displeji moderního telefonu (stačilo QR kód srovnat a už se zadařilo).
Ostatně e-občanky letos fungovaly jako na drátkách, nedošlo ani k žádnému výpadku systému při nahrávání dat. Za to všechno je třeba poděkovat neviditelnému počtu úředníků od ústřední volební komise, přes jednotlivá patra až po obecní úřady, které chystaly místa voleb do nejmenších detailů, včetně archů pro snadnější sčítání.
Mimochodem, tušili jste, že se do nich jednotlivé hlasy zapisují jako piva v hospodě? Čtyři čárky svisle a pátá vodorovně, aby se pak jednotlivé skupiny daly rychle a bez chyb spočítat. Navíc se počítají i vydané úřední obálky a když cokoliv nevyjde, jede se to celé znovu, včetně křížové kontroly (křížem si přes stůl podáte s kolegou své archy a přepočítáte po sobě počty voličů i hlasů).
Nezdá se to, ale je to pořádná fuška, aby všichni správně pochopili systém a všechna čísla do puntíku seděla, včetně neplatných hlasů nebo špatně označených volebních lístků. Není jich mnoho, o to obezřetnější musí komisaři být, zvlášť když v sobě mají pátý šálek kávy a za sebou dva náročné dny.
Pro někoho dopadly volby znamenitě, jiného zklamaly na celé čáře a není si jistý, jak to teď bude vypadat a jestli nevyhrají osobní zájmy nad těmi obecními. Tam, kde si lidé vidí doslova až do talíře, se dá sledovat rozhodování radních poměrně jednoduše, stačí si zajít na obecní zastupitelstvo a pozorovat, jak a pro co kdo hlasuje.
Ve větších městech je to sice náročnější, ale i tady platí, že by se lidé neměli o práci zastupitelů zajímat jen týden před volbami, ale po celé čtyři roky, kdy o nich budou dotyční rozhodovat.
Protože demokracie odvozená od řeckých slov démos neboli lid a kratos čili vláda počítá s tím, že vám není lhostejné, co se děje za dveřmi vašeho bytu nebo domu, ale „hlídáte“ si, zda vaši zástupci opravdu pracují ve prospěch všech. Díky „invazi prvovoličů“ si troufám být mírně optimistická.
Pro další informace:
