Článek
Takový výsledek procesu s někdejší vycházející politickou hvězdou je v případě dvou znásilnění (prokázaných), jednoho znásilnění ve stádiu pokusu a nesčetně dalších obtěžování k diskuzi, jestli je to moc nebo málo, ale o tom psát nechci.
Případ Dominika Feriho se - doufám - může stát velkým vykřičníkem pro mladé lidi, kteří se zajímají o věci veřejné a chtěli by do politiky vstoupit. A pevně věřím, že je neodradí!
Jeho kariéra odstartovala záhy, kdy už byl coby gymnazista ve svých 18 letech (hned, jak mu to zákon dovoloval) zvolen za člena Statutární rady města Teplice a dokázal se ozvat, když mu předkládané vyhlášky nedávaly smysl.
Jako student práv na Karlově univerzitě se stal o dva roky později poslancem Parlamentu ČR a prostřednictvím sociálních sítí sexy hvězdou, která vrstevníkům zprostředkovávala „svět pro starší a pokročilé“ v politických kuloárech. Zvlášť byl jeho vliv patrný v době pandemie covidu-19, kdy jeho žlutý vykřičník „překládal“ složitá nařízení do obyčejné „lidštiny“.
Bohužel Feri neustál svojí roli a překlopil jí do podoby sexuálního predátora, před kterým si žádná sukně nebyla jistá. To, co by se ještě před několika desítkami let přešlo mávnutím rukou, že je to „kanec“, dneska naštěstí neprojde a Feri si po zásluze odnáší od soudu „vysvědčení“, jak se politická moc neuplatňuje a nesmí uplatňovat.
Přesto vidím na jeho působení něco pozitivního - dokázal mladší generaci, že má smysl měnit svět a zajímat se, jaké zákony vyjdou z Parlamentu ČR nebo z městského či obecního zastupitelstva, a že rozhodně nikdo není tak bezmocný, aby proti tomu, co mu vadí, nemohl pomocí legislativy bojovat.
Jen mu nesmí stoupnout pochybná sláva do hlavy, aby se pak na ostatní nevytahoval „Víte, kdo já jsem?“ a neuplatňoval „právo první noci“. Jenže to platí napříč všemi generacemi a všemi patry moci - ať už jde o politiku, byznys, nebo školu.
