Článek
Tři princezny - odvážná Leona, chytrá Sofie a půvabná Flóra - společně vyrůstají v království svého otce. Jenže do jejich klidu vtrhne poselstvo ze sousedního království, kde coby regentka za dospívajícího prince vládne jeho macecha Mortana.
Té už se podařilo při honbě za vzácným nerostem „zářivcem“ zdecimovat svěřené území i obyvatele, a teď, když vlastní zásoby došly, si brousí zuby i na ložiska u sousedů.
Pokud jí je nevydají, vyhlásí králi válku, což princezny nehodlají dopustit. Společně se vydávají požádat o ruku prince Felixe, který by měl co nevidět vládu po Mortaně převzít. V době námluv totiž musí vládnout mír, což platí v obou královstvích.
Zdá se vám to zatím zamotané? Zápletka na první pohled vypadá poněkud složitější, ale když dáte Třem princeznám svou pozornost plných 90 minut, zjistíte, že scénář Hany Cielové a Zdeňka Jecelína je dobře vypointovaný a byť sem tam využijí i starší témata (slunce a měsíc žádají za svou pomoc po nevěstě), jedná se o vesměs moderně originální a svižný příběh.
Postavy mluví „jak jim zobák narostl“, čili srozumitelně dnešnímu divákovi, jednají uvěřitelně, zlo je během příběhu patřičně potrestáno, dobru se dostává odměny a navíc získávají něco pro zdraví i obyčejní lidé, takže se princezna, která měla v plánu nejdřív objevit elixír života, vlastně může bez výčitek svědomí vdávat.
Pokud jde o mě, odnesla jsem si coby štědrovečerní divák ze Tří princezen tři poznatky. „Doba se mění“, takže hezké panenky už nemusí sedávat v koutě a čekat, kdy je jaký chrabrý mládenec vysvobodí. Prostě si jdou za svým samy.
„Dětem by se měly říkat i vážné věci. Když jim je zatajíš, stejně na ně přijdou,“ je asi nejzávažnější sdělení celého příběhu, kde jsou moderní a magický svět promíchány s mistrovskou přesností a ukoukatelností.
A třetí poznatek? Vyrostl nám tady lermontovsky sošný a dokonale romantický nástupce Pavla Trávníčka s hereckým espritem Ivana Trojana. Ano, mám na mysli Josefa Trojana, který už na sebe výrazně upozornil v Šarlatánovi. Coby princ Felix se klidně může stát idolem celé nastupující generace holčiček snících o tom, jak pro ně právě on skočí na křídlech vlastní výroby z hradeb, aby jim pomohl najít cestu až do podsvětí.
Když už jsme u hereckých výkonů, výborně hnusná macecha Kláry Melíškové a neméně dokonale slizký Michal Isteník coby její rádce si svým způsobem celou pohádku kradou sami pro sebe. Naštěstí jsou všechny tři mladičké představitelky princezen - Josefína Marková, Sára Černochová i Dorota Šlajerová - obsazeny tak, aby byly patřičně odlišné i kompatibilní. Další role už jsou více-méně do počtu, ale potěší jak král Martina Pechláta, tak i drobná, ale důležitá přítomnost Anny Šiškové.
Když k tomu přidáte citlivě vybrané lokace, výbornou kameru s občas psychedelickými záběry, i dostatečně civilně romantické kostýmy, sečteno a podtrženo, máme tu opravdu povedenou pohádku, která se hrdě může zařadit do zlatého fondu České televize, což se o řadě štědrovečerních příběhů z minulých let nedá vždy s čistým svědomím říct také.
