Článek
První skutečně jarní víkend vytáhl do přírody snad každého, kdo měl ruce a nohy. Majitelé zahrad se dali do úklidu po zimě, nemajitelé vyrazili jen tak na couračku do přírody.
Někdo v ní čerpal energii ze slunce a zurčícího potůčku, další se kochal strání plnou sněženek, bledulí nebo talovínů, a další třeba hledal, jestli se někde v roští nenajdou zapomenuté schozy. Konec zimy totiž znamená pro srnce i jeleny vytoužený čas, jak si ulevit od zátěže hlavy.
Onen výletník v bílé Škodovce byl ale ještě úspěšnější, když někde v háji na hranici Moravského Krasu objevil pěkně zachovalou a dokonale očištěnou spodní sanici. Dle velikosti a dobrozdání kamarádky - veterinářky odhadující podle fotky mohla patřit staršímu srnci nebo možná mladšímu jelenovi, kdo ví?
Dotyčný objevitel si ji hrdě donesl až ke svému autu zaparkovanému na postranní ulici. Pak ale nejspíš zaváhal, zda ji dát rovnou do kufru, a tak si ji prozatím odložil k zadnímu kolu. Následně si ještě odskočil ke známým na kafe. Jak tak řeč plynula a čas běžel, nějak pozapomněl, že má za vozem odloženou trofej z výletu.
Tenhle srnec nebo jelen už své zuby nepotřeboval, ale někdo si myslel, že by se mu ještě mohly hodit.
Navečer, když se s hostiteli rozloučil, nasedl, odfrčel a milou čelist ponechal jejímu osudu. Nebo si možná říkal, co on s ní ve městě a že na vsi to přece nikoho nepřekvapí, tady mají k přírodě blízko. Pozůstatek po lesním tvorovi zkrátka skončil na chodníku a poležel si tam i celý další den, než se ho komusi zželelo a odnesli si jej, případně ho přesunul civilizovaně do popelnice.
Říkáte si, proč by někdo po kosti se zuby toužil? Třeba by z ní mohl trénoval na zkoušku v odhadování věku zvířete, které ji používalo při pasení. Ostatně učí se to tak budoucí myslivci i lesníci.
Nebo by ji mohl předložit spolu s trofejí na myslivecké soutěži. Pravda, v tomhle případě by mu ovšem dost podstatně chyběl při posuzování horní díl lebky.
Případně by si z ní mohl vyrobit indiánský amulet nebo náhrdelník. Stačilo by, kdyby ji vhodně doplnil o peříčka, korálky a kožené řemínky, případně o váček plný magických sušených bylin.
Zkrátka, takové zuby se mohou hodit k lecčemu. Jen už je prosím příště nenechávejte na ulici. Nebo by se vám líbilo, kdyby pro změnu přistály před vaším obydlím? Troufám si o tom pochybovat.
Pro další informace:
