Článek
Jan Gajdoš, kterému kamarádi ze Sokola neřekli jinak než „Žanek“, se narodil v prosinci 1903 v brněnských Židenicích coby páté dítě v pořadí, po něm přišla na svět ještě nejmladší sestra. Jako malého žáčka jej sice zastihla první světová válka, do které musel narukovat nejstarší bratr Emil, ale Jan se jí nedal odradit od klukovských dobrodružství. Touha po nich jej později přivedla i mezi první české skauty.
Ještě víc ovšem miloval sport. Odmalička chodil do židenického Sokola a jako všichni kluci z okolí zkoušel bradla, kruhy i další náčiní. Tím to ovšem nekončilo - provozoval s chutí i bruslení, veslování, plachtění, skoky do vody, atletiku i fotbal, kdy chytal za SK Židenice. Inu, tehdy ještě žádná přísná specializace jen na 1 druh sportu nebyla, možná proto se děti hýbaly přirozeně a s větší radostí.
Mezitím Jan stihl úspěšně ukončit II. českou reálku na Křenové ulici a zároveň se zúčastnit i svých prvních závodů v gymnastice, které se tehdy říkalo prostě „tělocvik“. Z dnešní sportovní perspektivy zní až neuvěřitelně, že svou závodní kariéru vlastně začínal v momentě, kdy už sfouknul na narozeninovém dortu 20 svíček.
Jan Gajdoš (1903 - 1945)
Po maturitě začal Gajdoš studovat na přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně obor tělocvik a zeměpis a zároveň i víc soutěžit. Než ukončil vysokoškolské vzdělání, stihnul se zařadit do národního reprezentačního družstva a poprvé se představit na mezinárodních závodech ve Štrasburku.
Na Olympijských hrách v Amsterodamu v roce 1928 už byl členem stříbrného týmu a sám skončil na 12. místě. Vyneslo mu to pozvání na rok do Ameriky, kde v letech 1929 a 1930 působil coby cvičitel Sokola v Chicagu a zároveň tam i vyhrál přebory Americké obce sokolské.
Po návratu do Československa sice nadále trénoval a závodil, ale zároveň měl v plánu se usadit. Důvodem byla půvabná učitelka tělocviku a francouzštiny Jarmila, kterou si vzal za manželku, a také syn Jiří, který se jim ještě v roce 1930 narodil. Proto Gajdoš působil mezi lety 1931 - 1944 coby učitel na základních i středních školách, mj. na III. reálném gymnáziu v Brně.
Při tom se stihl zajímat o turistiku, fotografování a dokonce si pořídil i jednu z prvních amatérských kamer. Zároveň se dál věnoval sportu, a to na vrcholové úrovni. Svědčí o tom vítězství na IX. Všesokolském sletu v Praze (1932). Vrcholem jeho kariéry ale bylo mistrovství světa v Praze 1938, kde vyhrál víceboj a prostná a k nejvyššímu titulu dovedl i mužské družstvo.
Gajdošovu hrobu na hřbitově v brněnských Židenicích je vyhrazeno čestné místo. Sousedí s pomníkem místních obětí prvního bombardování Brna v srpnu 1944.
Jenže pár měsíců nato se otevřela temnější část historie související s obsazením země a vyhlášením protektorátu. Jan Gajdoš se zapojil do odbojové skupiny Obrana národa působící v Brně a dlouho to vypadalo, že mu bude přát štěstí. To se dařilo až do 18. ledna 1944, kdy si pro všemi oblíbeného učitele přišlo přímo do budovy gymnázia v Kyjově gestapo.
Následoval převoz do nechvalně proslulých brněnských Kounicových kolejí, kde byl podroben několika výslechům, a poté pokračoval dál, do Vratislavi. Na soud už sice nedošlo, ale v rámci evakuace před postupující Rudou armádou byl převezen do věznice ve Zwickau.
Gajdošovi se sice podařilo dožít se osvobození, ovšem se značně podlomeným zdravím. I přes původně dobrou tělesnou konstituci se na něm podepsaly čtyři zápaly plic, které během posledního roku války prodělal. Doma v Brně se mu dostalo maximální lékařské péče, ale zdraví už mu to nedokázalo vrátit. Zemřel 19. listopadu 1945, v nedožitých 42 letech. Jeho pohřeb na židenickém hřbitově pojali Sokolové o šest dnů později jako tryznu za všechny bratry, kteří se nedočkali konce války.
Zajímavý je i další osud vdovy Jarmily a syna Jiřího. V roce 1952 se Jarmila provdala za Janova staršího bratra Emila, který se za první světové války stal v Rusku vojákem Rudé armády a do Československa se pak vrátil až v roce 1925.
Syn Jiří vystudoval vojenskou technickou akademii Antonína Zápotockého a také on se proslavil jako závodník, ovšem v úplně jiné disciplíně. V roce 1964 vyhrál mistrovství republiky závodních vozů na okruzích kategorie Formule 3 s vozem Delfín vlastní konstrukce a v 70. letech závodil v kategorii sportovních vozů s Lotusem Evropa, který si sám pro závody upravil. Přitom působil jako konstruktér v kopřivnické Tatře a později ve Vítkovických železárnách.
Pomník na hrob Jana Gajdoše vytvořil akademický sochař Jiří Marek v podobě reliéfu sokola se vztyčenými křídly.
Už 30 let organizuje brněnský TJ Sokol na jeho památku vždy v závěru roku mezinárodní Memoriál Jana Gajdoše pro nadějné gymnastky do 13 let a gymnasty do 15 let. Někteří z jeho minulých vítězů reprezentovali Českou republiku i na mistrovstvích nebo na olympiádě, ale zatím nikdo z nich nevyrovnal legendární výsledek Jana Gajdoše z roku 1938.
Kromě memoriálu připomíná slavného rodáka i po něm pojmenovaná židenická ulice. Navíc až do února si můžete v budově TJ Sokol v brněnské Kounicově ulici prohlédnout výstavu Jan Gajdoš - legenda československé gymnastiky, kde jsou k vidění i Gajdošovy medaily či osobní věci a především bohatý soubor fotografií ze sportovního i soukromého života. Všechno pochází z pozůstalosti, kterou věnovala Muzeu města Brna jeho manželka Jarmila.
Pro další informace:
Ivana Gajdošová: Měl sílu a byl bouřlivák, Česká obec sokolská, 2018
