Článek
Coby dítě z paneláku mne fascinovaly domy s historií a ráda jsem chodila ke kamarádce do krásné vily v zahradě. Výjimečně jsme dostaly pozvání i do parádního pokoje, kde to vypadalo trochu jako v muzeu. Velké knihovny, krb a na něm dva svícny.
Později jsem si začala všímat detailů. Svícny byly sedmiramenné a stolek pod zrcadlem byl vykládaný intarzií ve tvaru šesticípé hvězdy. Překvapilo mne to, a tak jsem se jednou odvážila kamarádčiny babičky zeptat, zda jsou Židé. Její reakcí bylo překvapení. Až když jsem jí ukázala na předměty, které mne k tomu vedly, dostavily se spíš rozpaky.
Tehdy se to zamluvilo a když jsem přišla příště, byl obývák přestavěný, svícny i stolek zmizely. Prý se malovalo. Až s odstupem víc než 20 let mi kamarádka svěřila, že při pozdější přestavbě našla svícny i stolek zakryté v koutě na půdě. Až pak se zeptala babičky na stejnou věc, jako já. A ta jí přiznala, že věci „zachránil“ její otec před demolicí místní synagogy, jen je už po válce nevrátil. Svícny byly masivní ze stříbra, stolek se také hodil.
Připomnělo mi to historku kolegy, který krátce po studiích připravoval v okresním muzeu sídlícím v zámku zbrusu novou expozici o historii městečka. Díky tomu prolézal všechny depozitáře a našel skutečně pár pěkných kousků odkazujících k rodině sídlící tu do roku 1949. Deníky, fotky, houpací kůň i panenka - to vše se dostalo do vitrín, aby si návštěvníci připomněli, kdo tu byl před nimi.
Asi po roce měl příležitost vydat se za poslední členkou původních obyvatel zámku do Vídně. Nadšeně jí ukazoval svou práci na snímcích a najednou si všimnul, že elegantní dáma, křehká jako list papíru, má v koutcích očí slzy. Netuše nic zlého, zeptal se, jestli je něco špatně. Dotyčná si otřela oči a ukázala na panenku: „To byla moje Néne, nemohla jsem ji najít, když jsme museli odejít. A tady je maminčin památník. To už nám taky nevrátíte,…“ povzdechla si dáma, která musela z rodného zámku „z vůle lidu“ pryč jako sedmiletá.
Pokaždé si na to vzpomenu i během připomínání nálezu relikviáře sv. Maura pod kostelní podlahou na zámku Bečov nad Teplou v roce 1985. Zavřený zámek jsem prvně viděla někdy v letech, kdy se tam relikviář hledal. Byla to tehdy ruina s nápisem na zamčených vratech oznamujícím, že probíhá rekonstrukce. Přes mříže brány byl na samotný „zakletý“ objekt smutný pohled.
Přesto v něm byl poklad, který měl pro někoho cenu nejen v penězích, ale hlavně v emocích. Relikviář coby schránka ostatků svatých putoval kláštery, než jej koupil majitel bečovského panství Alfréd de Beaufort-Spontin v silně poničeném stavu. Nechal jej odborně a za nemalý peníz v 19. století opravit a pro celou jeho věřící rodinu to byla srdeční záležitost.
I proto se jej Heinrich Beaufort-Spontin snažil před příchodem fronty na západ Čech ukrýt, aby zamezil zničení relikviáře. Ono stěhovat poměrně rozměrný „kus nábytku“ by se v těch časech dost dobře nedalo a Beaufort-Spontin doufal, že se sem, až se fronta přežene, zase bude moc vrátit. To už se ovšem nestalo a nebýt pokusu o jeho vykoupení ze socialistického Československa, možná by se rozpadal pod podlahou ještě pěkných pár let, případně mohl být při demolici kaple klidně úplně zničený.
Místo v zámecké kapli, kde byl relikviář ukrytý mezi lety 1945 - 1985
Na Bečov jsem se vrátila po řadě let právě a jen kvůli relikviáři a mile mne překvapilo, jak i díky němu celý zámek i okolní zahrady dostaly šanci na znovuzrození. Je totiž magnetem, který sem ročně přitahuje tisíce návštěvníků z celého světa a zaslouží si důstojné prostředí. Ne nadarmo se jeho význam přirovnává i ke korunovačním klenotům českých králů zamčeným na sedm zámků v katedrále sv. Víta na Pražském hradě.
Ovšem nic to nemění na faktu, že citová investice je v jeho případě jinde. Jak připomíná i současný potomek rodu Friedrich Christian Beaufort-Spontin, je relikviář pořád víc než turistickou atrakcí hlavně posvěceným předmětem, který po staletí sloužil jako schránka ostatků svatých. Jako takový se těší v belgickém Florennes, kde patřil po staletí místnímu benediktinskému klášteru, dodnes náležité úctě.
Pro další informace:
