Článek
Příhoda, která nemusela znamenat v divokých poválečných letech nic, ale ve skutečnosti změnila vše. Stala se v roce 1949 v německém Karlsruhe spadajícím do americké okupační zóny. Dnes je součástí spolkové země Bádensko-Württembersko.
Oním dentistou byl brněnský Němec, který se po osvobození svého rodného města ocitl spolu s tisíci dalšími v internačních táborech. Jeho čekala Malá Klajdovka, trojúhelníkový prostor mezi dnešními ulicemi Křtinskou a Líšeňskou. Tenkrát ještě opuštěné místo u výpadovky z Brna symbolizovalo pro zde zadržované doslova „černého Petra“.
Příčinou byl velitel tábora Jan Kouřil. Právě on se vysloveně sadisticky bavil tím, že vězňům vylamoval zlaté zuby, ale také nutil své podřízené skákat těhotným vězeňkyním po břiše, kopal děti do hlavy nebo zavíral vězněné do úzkých plechových skříněk, kde je nechával nejen řadu hodin, ale i celé dny.
Jeho zvlášť odpornou zábavou byla „hra na šibenici“. Vybrané vězně nařídil přivést k oprátce a několikrát je nechal vytáhnout a znovu spouštět na zem. I díky tomu utkvěl všem, kdo prošli peklem Malé Klajdovky a podařilo se jim ji přežít.
Pro mnohé Němce internované po válce v táboře na Malé Klajdovce byl jeden z posledních výhledů na rodné Brno z těchto míst.
Když už bylo Kouřilovo řádění neúnosné i pro československé úřady, na nic nečekal a vzal do zaječích. Paradoxně zamířil právě do Německa, kde si chtěl přilepšit k novému životu prodejem kradených zlatých zubů. Díky tomu byl zatčen a odsouzen na 15 let. Jde o jediný doložený případ odsouzení mučitele Němců internovaných po válce v Brně a jeho okolí.
Velitelům a dozorcům ostatních táborů nic nehrozilo. Přitom existují svědectví, jak byla téměř denně z dalších brněnských táborů v Bohunicích, kde byli shromážděni zejména staří a práce neschopní vězni, či v Kounicových kolejích, kde byly prováděny výslechy, odvážena mrtvá těla do hromadného hrobu před krematoriem na Ústředním hřbitově v Brně.
Prostor před krematoriem se stal místem posledního odpočinku brněnských Němců, kteří nepřežili poválečnou internaci
Jednalo se o 2,5 m hlubokou jámu, kam pravidelně přibývaly jednotky i desítky na kost vyhublých těl. Nikdo nezkoumal, zda dotyční zemřeli v důsledku hladu, mučení nebo byly příčinou jejich skonu nemoci, jako tyfus či zápal plic. Zda tam skončilo i 100 dětí do 4 let, které v brněnských táborech zemřely na podvýživu, se už asi nikdy nedozvíme.
Se svou poválečnou historií se Brno v posledních letech seznamuje a smiřuje i díky festivalu Meeting Brno. Kromě přednášek, česko-německé mše či podcastu Přepište dějiny mapujícího místa konce války v jihomoravské metropoli je jeho součástí - letos už podvacáté - tradičně i Pouť smíření – Meeting Brno 2025, která vede v „protisměru“ pochodu smrti konaného 31.5.1945.
Právě před 80 lety při něm v rámci divokého odsunu musely odejít pěšky tisíce německých žen, dětí a starých lidí z augustiniánského kláštera na Starém městě po Vídeňské ulici směrem na Pohořelice. Nejméně 1.700 z nich cestu nepřežilo.
Pro další informace:
Alexander Brummer, Michal Konečný: Brno účtující. Průvodce městem v letech 1945 - 1946, Host 2017
Hans Hertl a kolektiv: Němci ven! přeložila Jana Šlajchrtová, Dauphin, Praha 2001
