Článek
Plané silenky jsou jednou z „domácích“ rostlin, které se v mírném pásu Evropy i Asie vyskytují snad odnepaměti, určitě ale nejpozději od poslední velké doby ledové.
Na rozdíl od většiny bylin, které si při opylení vystačí jen s jedním květem obsahujícím pestík i tyčinky, silenka je až na výjimky odkázána na pomoc zvenčí. Zajímavé je, že kromě denních láká svou vůní i noční opylovače, protože její květy se na noc neuzavírají.
Silenka se často rozrůstá na jedné lokalitě
Na první pohled jde u kvetoucích rostlin odlišit samčí a samičí rostliny - zatímco „pánové“ mají kalich spíš válcovitého tvaru, jejich protějšky se vyznačují nafouklými kalichy připomínající lampiónky.
Zároveň samičí rostliny kvetou mnohem bohatěji než jejich protějšky. Stačí se v místě, kde najdete trs silenky, poohlédnout a na vzdálenost několika kroků objevíte i její partnerskou rostlinu.
Na rozdíl od Evropy a Asie se silenka dostala do Ameriky poměrně nedávno, až během posledních 400 let. Důvod je jednoduchý - přivezli ji s sebou první Evropané spolu s usušeným krmivem pro své koně a další hospodářská zvířata.
Relativně rychle se coby nový druh rozšířila zejména na východním pobřeží Ameriky, kde se nesetkala s přirozenými predátory, což z ní udělalo mimořádně invazivní rostlinu. Dokonce se dokázala přizpůsobit i co do rozmnožování - některé z rostlin se začaly chovat jako hermafrodité, aby zajistily pokračování druhu.
Kalich samičích rostlin je nafouklejší
Další výhodou v závodu o přežití je u silenky odolnost vůči mrazu. Některé druhy zvládnou přežít i od -30oC. Jediným nebezpečím pro silenky je - na rozdíl od většiny ostatních rostlin - moc vláhy. To má totiž tendenci začít uhnívat.
Letošní rok byl proto pro silenky jako dělaný. Zvlášť tam, kde je navíc propustná písčitá půda, kudy se voda rychle vsakuje do spodních vrstev.
Pokud si zapamatujete, kde teď na podzim silenku potkáte, vraťte se na stejné místo na jaře. Odměnou vám budou mladé lístky s jemně nasládlou chutí, které se hodí do prvních čerstvých salátů, ale i k ochucení jarních polévek nebo do omelety. Poupata silenky se dřív dokonce nakládala a používala v kuchyni coby náhrada za exotičtější kapary.
Samčí rostliny mají štíhlejší květní kalich
Můžete také vyzkoušet moudro lidového léčitelství, kde se obklad ze silenkové natě přikládal na špatně se hojících rány a spáleniny. Nálev z kořene měl pro změnu řešit problémy s trávením a koupel zase prý působila blahodárně proti revmatickým bolestem kloubů.
Ačkoliv dnes není obecná znalost silenky tak rozšířená, přesto si zaslouží, abyste si ji na svých toulkách podzimní přírodou všimli. Když už ne kvůli ničemu jinému, tak třeba pro její fotogeničnost.
Pro další informace:
Květiny a rostliny v přírodě, Světová encyklopedie, Fortuna Libri 2008
