Článek
Narážím tím samozřejmě na „divný“ zvyk, kdy si kdekdo musel v minulých letech bouchnout nějakým tím prskadlem, ideálně hodně hlasitým.
Proti profesionálně odvedenému ohňostroji nemám nic, ale rádobyvtipné momenty, kdy se rány produkované notně rozkuráženými sousedy rozléhají mezi mezi domy, neřku-li paneláky, to mi připomíná skutečnou předzvěst pekla. A to nejen pro lidí (speciálně ty malé v kočárcích nebo postýlkách, kterým je změna jednoho letopočtu za druhý upřímně fuk), ale i pro veškeré čtvernožce, ať už ochočené nebo divoké.
Mírnou výhodu sice mají majitelé loveckých plemen, která by měla proti hlasitým ranám být imunní, jenže když je něčeho moc, je to moc i na ohaře, retrievery nebo jezevčíky. O ostatních typech plemen se ani nezmiňuji. Možná si myslíte, že právě ten váš Puňťa nebo Bobík to moc neprožívají, ale při zvýšené citlivosti, jakou mají na zvuky, to otřese i tím největším gaučovým flegmatikem. A to ani nemluvím o kočkách, koních, kravách, ale i liškách, zajících nebo jiné „havěti“.
Na co nikdy nezapomenu, je příběh jezevčíka, který se šel se svým pánem před bratru 30 lety vyvenčit ulicemi na okraji jednoho jihočeského města. Když kousek od něj dopadla nevybuchlá petarda, chtěl ji - poslušen svému instinktu - aportovat. Bohužel už ji držel v tlamě, když se zápalné zařízení přece jen aktivovalo a milého jezevčíka to stálo půl hlavy. A to se ani nezmiňuji o jistém poslanci, který vloni spustil svůj improvizovaný novoroční ohňostroj přímo u stájí dostihových koní.
Všechno zlé je k něčemu dobré, a tak po letech silvestrovské anarchie letos poprvé platí zákon, že jsou-li kolem vás zvířata (včetně třeba včelích úlů), máte to respektovat a trochu své nadšení nad rokem 2026 zvukově mírnit.
Mimochodem, mohl by to být takový docela příjemný novoroční zvyk, nemyslíte? Tak šťastný, tichý a veselý nový rok!
Pro další informace:
