Článek
Odpověď je jednoduchá, Rakousko je země zaslíbená dýním a v regionu kolem Grazu si na nich dokonce vybudovali Evropskou unií chráněnou cennost. Zdejší dýně jsou k dostání kromě zasyrova i ve variantě marmelád, čatní k masu nebo dokonce ve formě čokolády s koňakem.
Ale opravdoví fajnšmekři sem míří hlavně pro vyhlášený dýňový olej, který se tu lisuje údajně už od 16. století. Začalo se s tím jen nedlouho po tom, co se dýně dostala z amerického kontinentu do Evropy a právě na jihu Rakouska se jí začalo dařit.
V jejich původní domovině - ve střední a jižní části Ameriky se dýně pěstovala spolu s kukuřicí a fazolemi coby základ domorodého jídelníčku. Původní polodivoké dýně byly malé a tuhé, lidé z nich získávali semena a zbytek po vydlabání používali k distribuci vody. Jenže postupně zjistili, že by to šlo i jinak a začali mezi sebou experimentovat s rostlinami kvůli jejich dužině. Ale byla to dlouhá cesta staletími, než se objevily dnešní typy dýní pěstovaných právě kvůli tomu, co se skrývá pod slupkou.
Pravda - stejně jako u brambor nejdřív Evropané nevěděli, co si s tímhle výpěstkem počít a krmili jimi hlavně dobytek. Pak ale přišel čas experimentů - opražená semínka, nakrájené kořeněné kousky, pečení, vaření, šlehání, zkrátka s dýněmi se dělaly „psí kusy“.
Nejúspěšnější byli v rakouském Štýrsku kolem města Graz, kde jsou dýně k mání snad ve všem, co si vzpomenete. Je libo marmeládu, chutney k masu či sýru, nebo snad dýňovou čokoládu s koňakem?
Dýňový olej
Ovšem králem labužnické hostiny je zdejší dýňový olej. Pro něj se využívají semena bohatá zejména na selen a vitamín E ze speciální místní odrůdy - štýrské olejové tykve. Předností jejích semen je, že nemají tvrdé skořápky, které by se musely složitě loupat. Ze 3 kg semínek se získá přibližně 1 litr kvalitního oleje, který pomáhá mimo jiné snižovat hladinu cholesterolu.
Vydlabaná semena stačí jen pořádně pročistit, nechat uschnout, a pak nahrubo rozemlít. Výsledkem je tmavá hmota připomínající písek, která se po přidání vody a soli praží. A tady to chce opravdu zkušeného mistra olejáře, který přesně vystihne dobu, kdy je základ pro budoucí olej akorát. Když bude proces příliš krátký, olej se brzy zkazí, naopak pokud bude pražení trvat dlouho, může výsledek zhořknout a být nepoživatelný.
Většinou se ale zadaří a na konci je zelenočerná tekutina, která voní a chutná po ořechu. Lze na ní připravit třeba omeletu, které část svého aroma propůjčí, ale labužníci nedají dopustit na její využití zastudena. Dochucuje se s ním dýňová polévka či saláty, ale naprostou chuťovou bombu vytvoří spojení dýňového oleje s vanilkovou zmrzlinou.
Obyvatelé Štýrska si svého “ černého zlata“ váží natolik, že pro ně pořádají dokonce „dýňové dožínky“ a před časem pro něj získali i ochrannou známku lokální potraviny v rámci Evropské unie. Dýňový olej neboli Steirisches Kürbiskernöl to řadí mezi takové pochoutky, jako jsou francouzská husí játra, italský parmazán, iberská šunka ze Španělska nebo naše olomoucké tvarůžky, třeboňský kapr či valašský frgál.
Pro další informace:
