Článek
A přitom je vysvětlení velmi jednoduché. V prostoru mezi dnešním Hlavním nádražím a řekou Svratkou se nacházely nejen sady zmíněné v názvu ulice, ale i zeleninové zahrady přináležející k osadě zvané Křídlovice. Žádnou záhadu v jejím jméně ale nehledejte, jde jen o zkomoleninu původního německého názvu Grillwitz.
Vůbec první zmínka o ní se objevuje už v roce 1338, kdy je v listinách jmenován zdejší špitál sv. Ducha. Podle archeologických nálezů v lokalitě pozdějšího zájezdního hostince U Modrého lva ale sahá osídlení místa možná až do 8. století, což potvrzuje teorii o obydleném brodu přes řeku, na které později navázalo založení původního Starého Brna (dnes zejména v okolí Mendelova náměstí a nemocnice sv. Anny).
Dnešní podoba ulice Nové Sady se zelenými tramvajovými pásy
Celá oblast za hradbami města proslula pěstováním výborné zeleniny souvisejícím s blízkostí Svratky, která poskytovala pěstitelům dostatek zálivky. Brňanky byly zvyklé si sem chodit pro čerstvý salát i zelí a nezastavilo je ani obléhání Brna v roce 1645. Toho využíval i velitel brněnské obrany Jean-Louis Raduit de Souches, který mezi nimi vysílal své špehyně, aby zjistily, co se v ležení Švédů před hradbami chystá.
Nepřátelští vojáci nejenže nechávali ctihodné hospodyně v klidu projít, ale dotyčným se tu a tam podařilo získat od místních šenkýřů zprávy, o čem se v jejich šencích mluví a co se proti Brnu plánuje.
Měla odtud přijít i informace, že nemocný švédský generál Lennart Torstenson chce po čtyřměsíčním neúspěšném obléhání města odtáhnout, pokud se mu samo nevzdá do poledního zvonění příštího dne. Brňané trochu popohnali čas a místo poledne se zvony rozezněly už v 11 hodin, což je zvyk dodržovaný v jihomoravské metropoli dodnes.
Poslední z ještě dochovaných zájezdních hostinců na Starém Brně
Ve druhé polovině 18. století vyrostlo v lokalitě hned několik šlechtických dvorů, které patřily mj. i knížatům z Liechtenštejna. Právě tehdy se v souvislosti se zakládáním nových ovocných sadů ujalo i stejnojmenné označení.
Ještě zajímavější je původ jména Ypsilantiho ulice, kde dnes sídlí mj. Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity. To místo získalo coby připomínku vznešeného vězně, který byl mezi lety 1788–1791 internován i se svou početnou družinou v domě U Turka nacházejícím se až do své sanace v roce 1934 na adrese Křídlovická 4.
Turek z průčelí brány zbořeného domu Křídlovická 4 je dnes součástí lapidária města Brna
Řecký kníže Alexandros Ypsilantis, který svůj původ odvozoval dokonce až od byzantského císaře Konstantina, nejprve působil jako tlumočník na dvoře sultána v Cařihradu.
Později byl ale vyslán coby správce do provincie Valašsko a když se osvědčil, tak až na samotnou hranici Osmanské říše - do Moldavska. Při společném tažení rakouského císaře a ruského cara s cílem vyhnat Turky z Balkánského poloostrova, byl Ypsilantis v roce 1787 zajat a odeslán do Brna, kde se mohl zprvu poměrně volně pohybovat.
Jenže po necelém roce došlo k útěku tří mužů z jeho doprovodu, což vedlo k okamžitému zpřísnění podmínek pro zbytek zajatců. Kníže byl i s družinou eskortován na Špilberk, který měl ze místa původní internace doslova na dohled.
Těsně před demolicí domu na Křídlovické 4 v roce 1934 už z něj byla jen ruina.
Čekala je série přísných výslechů, které ale nevedly ke zjištění žádného spiknutí. Proto byl urozenému vězeni po čase zase zmírněn způsob zajištění a on se mohl opět volně pohybovat po městě.
Dle vzpomínek pamětníků šlo o skromného muže, který - pokud na ulici zaslechl jméno císaře Josefa II. - okamžitě smekl svou vysokou kožešinovou čepici, začal se uklánět a prokazovat úctu vládnoucímu Habsburkovi. Možná i proto se rozhodl panovník knížete Ypsilantise v roce 1791 propustit na svobodu a dokonce mu povolil i návrat do Cařihradu. Netušil ale, že mu tím vlastně vystavil rozsudek smrti s odkladem.
Ypsilantiho ulice s výhledem na Špilberk
U svého původního pána totiž ztratil nešťastný kníže jakoukoliv důvěru a byl podezírán, že ve jménu osamostatnění se Řecka spolupracuje s ruskými špiony.
Když pak v roce 1806 vypuklo neúspěšné povstání, kterého se měl zúčastnit Ypsilantisův syn, byla to pro sultána poslední kapka a osudem pronásledovaného Alexandrose nechal popravit.
Brňané na něj ale nezapomněli, a když se dostavěla v Křídlovicích připojených ve 20. letech minulého století k Brnu, nová ulice, věnovali ji právě knížeti, o jehož osudech už dnes ví jen málokdo.
Nové Sady s moderní výstavbou kancelářských budov, která vyrostla na místě bývalých skladů a dílen kolem železniční trati (pohled z hradu Špilberk)
Pro další informace:
L. Künzel - Brněnské ulice vyprávějí své dějiny, nakladatelství Josef Filip, 2021
