Článek
A přitom je vysvětlení velmi jednoduché. V prostoru mezi dnešním Hlavním nádražím a řekou Svratkou se nacházely nejen sady zmíněné v názvu ulice, ale i zeleninové zahrady přináležející k osadě zvané Křídlovice. Žádnou záhadu v jejím jméně ale nehledejte, jde jen o zkomoleninu původního německého názvu Grillwitz.
Vůbec první zmínka o ní se objevuje už v roce 1338, kdy je v listinách jmenován zdejší špitál sv. Ducha. Podle archeologických nálezů v lokalitě pozdějšího zájezdního hostince U Modrého lva ale sahá osídlení místa možná až do 8. století, což potvrzuje teorii o obydleném brodu přes řeku, na které později navázalo založení původního Starého Brna (dnes zejména v okolí Mendelova náměstí a nemocnice sv. Anny).
Dnešní podoba ulice Nové Sady se zelenými tramvajovými pásy
Celá oblast za hradbami města proslula pěstováním výborné zeleniny souvisejícím s blízkostí Svratky, která poskytovala pěstitelům dostatek zálivky. Brňanky byly zvyklé si sem chodit pro čerstvý salát i zelí a nezastavilo je ani obléhání Brna v roce 1645. Toho využíval i velitel brněnské obrany Jean-Louis Raduit de Souches, který mezi nimi vysílal své špehyně, aby zjistily, co se v ležení Švédů před hradbami chystá.
Nepřátelští vojáci nejenže nechávali ctihodné hospodyně v klidu projít, ale dotyčným se tu a tam podařilo získat od místních šenkýřů zprávy, o čem se v jejich šencích mluví a co se proti Brnu plánuje.
Měla odtud přijít i informace, že nemocný švédský generál Lennart Torstenson chce po čtyřměsíčním neúspěšném obléhání města odtáhnout, pokud se mu samo nevzdá do poledního zvonění příštího dne. Brňané trochu popohnali čas a místo poledne se zvony rozezněly už v 11 hodin, což je zvyk dodržovaný v jihomoravské metropoli dodnes.
Poslední z ještě dochovaných zájezdních hostinců na Starém Brně
Ve druhé polovině 18. století vyrostlo v lokalitě hned několik šlechtických dvorů, které patřily mj. i knížatům z Liechtenštejna. Právě tehdy se v souvislosti se zakládáním nových ovocných sadů ujalo i stejnojmenné označení.
Ještě zajímavější je původ jména Ypsilantiho ulice, kde dnes sídlí mj. Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity. To místo získalo coby připomínku vznešeného vězně, který byl mezi lety 1788–1791 internován i se svou početnou družinou v domě U Turka nacházejícím se až do své sanace v roce 1934 na adrese Křídlovická 4.
Řecký kníže Alexandros Ypsilantis, který svůj původ odvozoval dokonce až od byzantského císaře Konstantina, nejprve působil jako tlumočník na dvoře sultána v Cařihradu.
Později byl ale vyslán coby správce do provincie Valašsko a když se osvědčil, tak až na samotnou hranici Osmanské říše - do Moldavska. Při společném tažení rakouského císaře a ruského cara s cílem vyhnat Turky z Balkánského poloostrova, byl Ypsilantis v roce 1787 zajat a odeslán do Brna, kde se mohl zprvu poměrně volně pohybovat.
V místě bývalého domu U Turka dnes stojí činžovní dům, který tu vyrostl po jeho demolici v roce 1934.Původní socha Turka je součástí lapidária městského muzea.
Jenže po necelém roce došlo k útěku tří mužů z jeho doprovodu, což vedlo k okamžitému zpřísnění podmínek pro zbytek zajatců. Kníže byl i s družinou eskortován na Špilberk, který měl ze místa původní internace doslova na dohled.
Čekala je série přísných výslechů, které ale nevedly ke zjištění žádného spiknutí. Proto byl urozenému vězeni po čase zase zmírněn způsob zajištění a on se mohl opět volně pohybovat po městě.
Dle vzpomínek pamětníků šlo o skromného muže, který - pokud na ulici zaslechl jméno císaře Josefa II. - okamžitě smekl svou vysokou kožešinovou čepici, začal se uklánět a prokazovat úctu vládnoucímu Habsburkovi. Možná i proto se rozhodl panovník knížete Ypsilantise v roce 1791 propustit na svobodu a dokonce mu povolil i návrat do Cařihradu. Netušil ale, že mu tím vlastně vystavil rozsudek smrti s odkladem.
Ypsilantiho ulice s výhledem na Špilberk
U svého původního pána totiž ztratil nešťastný kníže jakoukoliv důvěru a byl podezírán, že ve jménu osamostatnění se Řecka spolupracuje s ruskými špiony.
Když pak v roce 1806 vypuklo neúspěšné povstání, kterého se měl zúčastnit Ypsilantisův syn, byla to pro sultána poslední kapka a osudem pronásledovaného Alexandrose nechal popravit.
Brňané na něj ale nezapomněli, a když se dostavěla v Křídlovicích připojených ve 20. letech minulého století k Brnu, nová ulice, věnovali ji právě knížeti, o jehož osudech už dnes ví jen málokdo.
Nové Sady s moderní výstavbou kancelářských budov, která vyrostla na místě bývalých skladů a dílen kolem železniční trati (pohled z hradu Špilberk)
Pro další informace:
L. Künzel - Brněnské ulice vyprávějí své dějiny, nakladatelství Josef Filip, 2021
