Článek
Nikdy jsem knihy o mumíncích nečetla. Jako většina dětí porevoluční generace jsem viděla několik dílů seriálu vytvořeném ve spolupráci s Japonskem a tím to pro mě skončilo. Větší zájem jsem o příběh neměla, výběr byl tehdy veliký a mě bílí skřítkové úplně nepohltili. Možná jsem jim ani úplně nerozuměla. Kačeři byli přímočařejší a Disney pohádky taky.
Je to tak rok zpět, kdy se s výše zmíněným seriálem seznámila starší dcera a trvala na tom, že se doma bude pouštět. Celkem s tím nemám problém, znám zpaměti většinu seriálů pro předškolní děti, pokud součástí příběhů nejsou vyloženě jen princezny, které obě naše děti nebaví. Mumínci byli v něčem balzám.
Nebudu to dlouze rozepisovat, zůstala jsem u toho sedět taky a konečně jsem viděla několik příběhů od začátku do konce a trochu začala chápat, o čem to celé bylo. Seriál je to dobrý, byť máme samozřejmě jen nějaké jeho fragmenty, a navíc díl o majáku nemáme celý. V polovině končí položením palčivých otázek a dál nic. Anglicky příliš neumím a trpělivost s hledáním na dalších platformách jsem neměla. Tak jsem si koupila knihu, Tatínek a moře, kde je na obálce ten zatracený maják na tom ještě zatracenějším ostrově.
Konečně zjistím, jak to dopadne! Musím už nyní prozradit, že se opakovala situace z dětství, kdy jsem opět něčemu úplně neporozuměla. A brzy mi začalo být jasné, že se opět nedozvím, co se na ostrově stalo.
Ale popořadě.
Knížka Tatínek a moře je nesmírně sympatické dílko. Knížka je v novém vydání Arga jednoduše krásná, příjemná do ruky velikostí i svou lehkostí a barevná ilustrace na obálce je korunou té nádhery. Uvnitř je kniha členěna do osmi jinotajných kapitol, písmo je veliké tak akorát, aby příběh přečetly rozumnější děti i zvídaví dospělí (a ti se při čtení nemuseli cítit trapně) a text je proložen naprosto fantastickými ilustracemi ze světa mumínků, konkrétně zde právě kolem majáku. Jen zalistovat knihou je samo o sobě nádherné. A pokud máte seriál z devadesátých let vypálený v mozku jako já, rychle vám dojde, že tento příběh je jiný.
A došlo to zřejmě i předchozímu majiteli knihy, jelikož ji vložil do antikvariátu přečtenou jen do strany dvacet. Odhaduji dle záložky a knihy ve stavu nečtená.
Už od prvních vět příběhu musí být každému začátečníkovi jako jsem já jasné, že televizní adaptace a knížky Tove Jansson jsou světy velmi odlišnými. Lehce mě mrzí, že před oněmi dvaceti a více lety jsem se ke knižním mumínkům nedostala, případně po nich ani nepátrala, protože dětský vhled do příběhů v knihách musí být skvělý. Ten nemám. Příběh vnímám už jako rodič dvou dětí a některé perspektivy vidím jen a pouze z pozice dospělého. Mladším čtenářům prozradím, že to bývá i docela hnusný pocit. Ne světem samotným, ale zpětným pohledem od příběhu k sobě samé.
Kniha je psána velice jednoduše. Zpočátku jsou linie příběhů rodiny pěvně spjaty, jako je zdání pospolitosti i rodiny samé. Tatínkovo rozhodnutí radikální změny života dovede celou rodinu na opuštěný ostrov s majákem trčícím přibližně uprostřed skalnatého kousku země. Po úvodních peripetiích života na ostrově se linie rodiny začnou dělit. Tatínek běhající kolem svých domnělých povinností a výzkumů, maminka propadající se do prázdnoty kolem i v sobě a vnitřně bolavý dospívající Mumínek, všichni se začínají šmodrchat. Je stále jasnější, že na ostrově nejenom nenajdou nový smysl života, ale postupně začínají přicházet i o ten dosavadní.
Jediná velice příjemná stálice příběhu je malá Mia (seriálově Majka), která je taková kotva. Zpříma říká, co si myslí, k celé situaci přistupuje bez iluzí a její upřímnost je přesně tím, co vrací do reality všechny zúčastněné včetně čtenáře. A pak ještě rybář, který se na ostrově zdržuje také (čímž se dá říct, že ono nepraktické skalisko s majákem není úplně opuštěné, byť se rybář většinu času zdá duchem nepřítomen). Rybář sice natolik příjemnou postavou není, ale celkem nabourává tatínkovo světáctví. Je jako nepříjemná rýha ve smělých plánech. Ošklivá šmouha na nové věci, které se nezbavíte a náhle velké přání ztrácí na ceně.
Příběh postupuje pomalým rozkladem rodiny do bolestivých hromádek lží a sebeklamu. Plány se rozpadají, výprava se stává marnou. Nic nemělo cenu. Postupně se z rodiny stává několik samostatných bytostí bez touhy se vzájemně vidět.
Kniha končí samozřejmě jistým zvratem a není to jen sbírka beznaděje a frustrace, to by se nedalo číst. Ale jedná se o temnější příběh, kdy ty největší zvraty se neodehrají na neustále špatně naladěném moři, ale v každé postavě zvláště. Někdo může říct, že Tove Jansson dokázala před desetiletími předpovědět určitá etická dilemata a položit dodnes aktuální otázky.
Ne. Nebyla to žádná věštkyně ani neměla doma předpovědní model.
Tove Jansson jen reagovala na hrozby a strachy tehdejší společnosti vzpamatovávající se z hrůz druhé světové války. Žila v určitém prostředí svázaným lanem tehdejší morálky a tato bolest z ní tryskala i do příběhů skřítků a lidiček. Pokud se nám její otázky zdají aktuální, je to pouze tím, že se od té doby společnost nepoučila a strachy vyjádřené autorkou buď neustále trvají nebo se, a to je ještě horší, události spojené se strachem stále opakují.
Je složité uchopit příběh, který se skládá hlavně z toho, že jedna rodina muminích skřítků v náhlém popudu mysli odpluje na holý ostrov s majákem v moři a tam se nějakou dobu plácá po skalách. Celý příběh stojí v každém z nich, na jejich vnitřním vesmíru, vlastních limitech a schopnosti odpustit sám sobě. Mnohdy na vás může vyletět ze stránek nepříjemný prst a ukázat vám do duše. Nevím, jak tento příběh vnímají děti. Já jako dospělá z něj cítím poměrně silný hlas vlastního svědomí.
Proto knihu doporučuji. Ne jako akční jízdu nebo pohádku. Není tam žádná strašidelná loď, není tam celá parta přátel a milé úsměvy. Je tam mnohem více, ale příběh si každý odnese jiný dle toho, s jakým svým vlastním knihu bere do ruky.
Tatínek a moře byl silný zážitek, který se těžko pojmenovává. Pro pochopení jsem si musela najít starší diplomovou práci z Univerzity Karlovy, která se právě i touto knihou zaobírala. Nebyla jsem si jistá vlastními pocity, nerozuměla jsem poselství knihy.
Teď už ho chápu. Tatínek se dostal mnohem dál než na maják. Tatínek se svou lodí vplul do každého, který s rodinou vše kolem majáku prožije. A to je velká věc.
P. S. Zdravím tam nahoru pana doktora Dlaska a díky za Vaši práci. Měla jsem ty knihy začít číst dřív. Mnohem dřív.
