Článek
Můžeš se pro začátek stručně našim čtenářům představit?
Než se ve stručnosti představím, děkuji moc za pozvání k tomuto rozhovoru. Charakterizuji se jako zrakově hendikepovaný IT specialista, redaktor, masér, bojovník za inovace. Mám rád výzvy a jsem otevřen novým příležitostem. Působím dlouhá léta jako dodavatel zvláštních kompenzačních pomůcek, tedy zařízení, která mohou lidem se zrakovým znevýhodněním notnou měrou usnadnit život, zlepšit samostatnost. Masíruji, jsem fanda do digitálních technologií a prostřednictvím článků nebo audio podcastů se snažím dokazovat, že hendikep, ať je jakýkoli, není zase takový problém, jak se může zdát.
Tuším, že nemáš postižení zraku získané, ale vrozené, takže jsi vlastně o nic nepřišel a už od dětství ses učil žít bez zraku. Jakou jsi vychodil školu a jaké to tam je? Dojížděl jsi
Základní vzdělání jsem trávil na škole pro zrakově postižené prof. Vejdovského v Litovli. Nikdy jsem nebyl fandou internátů, Olomouc byl od Litovle vzdálen nějakých třicet kilometrů, denně jsem tedy dojížděl.
Po ukončení základní školní docházky jsem chtěl jít na školu, která by neznamenala jít na internát. Zamířil jsem tedy do integrace, konkrétně na soukromé gymnázium. Tady to ale nevyšlo, po čtyřech letech jsem se bohužel nedostal k maturitě. Nezbylo mi nic jiného než nakonec zavítat do Brna, též na školu pro zdravotně znevýhodněné, kde jsem volil obor blízký gymnáziu. A to sociálně správní činnost. Protože nějaké předměty jsem měl už na gymnáziu, byl mi uznán prvák a já nastoupil rovnou do druháku. V Brně jsem už samozřejmě musel být na internátě, denně se dojíždět nedalo. To už mi ani tak nevadilo, bylo mi nějakých dvacet let a internát jsem bral jako výzvu. Zpětně mohu konstatovat, že mi pobyt na internátě dost napomohl k samostatnosti. Po třech letech v Brně studium úspěšně zakončeno maturitou. Na vysokou školu jsem nešel, sedm let na střední škole stačilo. Hned po maturitě jsem nastoupil do pracovního poměru.
Musím ale uznat, že studium na školách pro znevýhodněné mi přineslo skvělé zážitky i šokující situace, které mi z paměti nejspíše jen tak nevymizí. Byly to krásné roky života. Někdy i dost dobrodružné.
Prý umí nevidomí používat echolokaci. Můžeš to nějak popsat?
Ano, někteří nevidomí lidé to skutečně umí. Dovedou pomocí sluchu rozeznat překážky dřív, než jsou u nich dostatečně blízko. Já taky tuto dovednost asi sám využívám, ale nejspíše instinktivně, neuvědomuji si to. Občas se ale přistihnu, že při ťukání bílou holí na cestách naslouchám, jestli neuslyším ozvěnu, která by mi signalizovala nějaký průchod, podloubí apod. Nejsem ale ten typ člověka, který by měl tendenci luskat prsty, mlaskat a zároveň vnímat, jak se tyto zvuky odráží od předmětů v prostoru.
Jak se bez zraku obsluhuje domácnost? Nebo už se dělají všechny potřebné věci, zejména chladničky, pračky, mikrovlnky a podobné denně používané přístroje bez displeje a s hlasovým výstupem?
Obsluha domácnosti je bez zraku stále komplikovaná. Existují samozřejmě přístroje, které se dají ovládat mobilem, ale tato zařízení opravdu nepatří mezi ty nejlevnější. Mé pokusy s chytrou domácností jsou spíše chabé. Mám třeba teď koupený chytrý domovní zvonek, který se dá ovládat pomocí mobilu a hlasové asistentky Siri v Apple produktech, ale ať děláme, co děláme, dosud se nám ho nepodařilo zapojit a zprovoznit. To samé chytrý zámek do vstupních dveří. Leží mi tady na poličce, ale funkční není. Snad se to jednou podaří.
Jediné, co mi stran domácnosti funguje spolehlivě je robotický vysavač a topení ovládané skrze mobilní telefon a asistentku Siri.
Myčku mám opatřenou fyzickými tlačítky, na indukční desce mám nalepeny orientační hmatné puntíky, podle kterých se orientuji, co kde dotykového zmáčknout. Pračku bych mohl taky ovládat mobilem, proto jsem ji taky kupoval, ale nakonec se zjistilo, že to půjde jen skrze Android. Musel bych si pořídit mnohem dražší zařízení.
Troubu mám též na hardwarová tlačítka, kávovar od Nespressa s tak primitivním ovládáním, že nemusím ani nic nastavovat, mikrovlnou troubu mám na jedno hardwarové tlačítko. Kolikrát zmáčkneš, připočti vždy 30 vteřin na ohřev. První zmáčknutí 30 sekund, druhé rovná minuta apod.
V Tyflopomůckách, což je obchod pro zrakově znevýhodněné, se dají pořídit různé vychytávky jako třeba mluvící kuchyňská váha a řada dalších užitečných doprovodných pomůcek na vaření. Ale vychytávky jako třeba mluvící pračka, trouba a další domácí spotřebiče v ČR neznám. Podle mě nic takového dosud neexistuje.
Vaříš? Pokud ano, co tak nevidomí nejčastěji vaří a čemu se naopak vyhýbají? Já si třeba neumím představit, obracet palačinku bez zraku. Ale smažení na pánvi všeobecně bude asi dost problém. Nebo ne?
Nevařím. Zatím jsem se k tomu nedostal, ani mě to zatím nijak nechytlo. Vím, že nevidomí lidé vaří, dělají i různé dobroty, ale já v této oblasti nejsem zatím kovaný.
Samozřejmě pokud nemusím vyloženě vařit, jednoduché pokrmy si připravím. Jako třeba vejce natvrdo, namažu si rohlík, něco si vytvořím na kontaktním grilu.
Každý se v případě hendikepu potýká s určitými omezeními ať už v osobním životě, při navazování přátelství, vztahů, hledání zaměstnání, studia. V čem si ty osobně připadáš omezen a co tě vzhledem k zrakovému znevýhodnění trápí?
O tomhle bych mohl mluvit dlouho. Zmíním ale jen ten nejpalčivější problém. A tím je cestování. Když vidíš, kamkoli si dojdeš, cokoli si zařídíš. Já jako nevidomý musím neznámé cesty plánovat, nechat si tvořit popisy tras a zvažovat, jak dlouho mi zabere času se do určitého cíle dostat, když jsem tam třeba nikdy nebyl. Jsem ale dost výřečný, nemám tedy problém se případně doptat na cestu. Zrak by samostatný pohyb dost usnadnil. Mnohdy musím o pomoc s dostáním se do cíle požádat vidícího a to má za následek, že se musím uzpůsobit jeho časovým možnostem. Bez zraku není snadné alespoň pro mě, se jen tak někdy když trasu neznám, sebrat a vyrazit.
Jaké vnímáš všeobecně pro nevidomé osoby problémy ve společnosti? Co by se mělo podle tebe změnit?
Celkový postoj k lidem s hendikepem. Stále tu převládá předsudek z minulého režimu, že lidé se znevýhodněním jsou přítěž. S těmito lidmi se ve společnosti jednoduše nepočítá. Občas je problém v komunikaci, lidé mají obavy, jestli ten či onen člověk s hendikepem danou věc zvládne, jestli se vzájemně pochopí, domluví. Všeobecně se neví, co jsou lidé s hendikepem v dnešní době schopni vůbec zvládat, společnost se tím nechce zabývat. Měla by se rozšířit informovanost o lidech se znevýhodněním v běžné společnosti a přesvědčit společnost, že hendikep není zase takový problém, jak se může zdát. Rozhodně by zaměstnavatelé a všeobecně společnost měla s lidmi mluvit, pochopit jejich potřeby. A zaměstnavatelé by neměli vyhazovat životopisy do koše jen proto, že uvidí nějaký druh znevýhodnění. Přístupnost webů a mobilních aplikací by měla být samozřejmostí pro všechny bez rozdílu. Měl by se vyřešit vyvolávací systém na poštách, úřadech, ve zdravotnických zařízeních. Měla by se vyřešit přístupnost všech dotykových zařízení, kterých je čím dál víc a tím stěžují život lidí se zrakovým hendikepem. Celkově by mělo dojít k vyřešení digitalizace. Mělo by se toho udělat fakt hodně. Myslím, že jsem vyjmenoval celkem to nejzásadnější.
Máš práci? Pokud ano, byl problém ji sehnat?
Mám a měl jsem obrovské štěstí. Svoji první práci jsem získal hned po maturitě ve firmě dodávající kompenzační zvláštní pomůcky pro zrakově znevýhodněné. Působil jsem jako lektor a pracovník technické podpory. Práce mi vydržela rok, pak došlo k zavření Olomoucké pobočky. Následně jsem už novou práci nehledal a postupně začal podnikat.
Které práce, nebo činnosti, o kterých si vidomí myslí, že bez zraku nejdou vykonávat, naopak dělat jdou?
Touhle otázkou jsi mě dostal. Všeobecně bych řekl, že jde vykonávat téměř cokoli, jen to občas chce více trpělivosti a najít si ten správný grif jak tu či onu činnost vykonávat. Znám nevidomé, co dovedou samostatně smontovat nábytek, kutilské dovednosti jako třeba něco opravit, sekat dříví a jiné.
Máš vodícího psa? Nedávno jsem někde zmínil, že by byli bezva asistenti byli čtyřnozí roboti. Podle navigace by strefil kamkoli, kamerová čidla by zase upozorňovala na věci při chůzi, výcvik by trval minutu atd. Jasně, živý pes je živý pes. Obojí má své výhody i nevýhody. Jaký na to máš názor?
Když vidím, jak v současnosti funguje můj robotický vysavač, že občas vysává jen pár minut, pak třeba skoro dvě hodiny, počkal bych, až budou robotičtí pomocníci vychytanější a budou spolupracovat s umělou inteligencí. Zatím bych to spíš viděl jako pokus omyl. Za pár let si to ale představit dokážu.
Máš představu kolik je v ČR nevidomých lidí?
Statistiky uvádí, že lidí se zrakovým znevýhodněním, je v ČR přibližně kolem 60 až 70 tisíc.
Pokud by se někdo ze čtenářů chtěl problematice nevidomých více věnovat, dozvědět se další podstatné informace, kam bys takové čtenáře odkázal?
Nejlépe asi na organizace www.sons.cz.
Tyfloservisy, Tyflocentra, středisko Teiresiás v Brně, případně na různé Facebookové skupiny jako např. Nevidomí Češi a Slováci, Modrý tulipán, příznivci zrakově postižených.
Když budou trochu Googlit, narazí na velké množství blogů, které tvoří samotní zrakově hendikepovaní a kde se mohou dovědět řadu užitečného.
Nebo též na vzdělávací portál www.portal-pelion.cz, případně se můžou podívat na můj projekt na Pickey - www.pickey.cz/giebhelp.
Existuje něco jako komunita či kultura nevidomých, jako tomu je u lidí, kteří neslyší od narození, nebo od doby, než si osvojí češtinu?
Existuje, sdružuje ji především organizace SONS, Tyfloservisy a Tyflocentra. V těchto organizacích se lidé, kteří přicházejí o zrak během života, ale všeobecně i když přijdou o zrak po narození, mohou naučit všemu, co budou pro život potřebovat.
Závěrem ti dávám volný prostor (jako ty mě) sdělit našim čtenářům vše co nezaznělo a co máš ještě na srdci.
Vězte, že hendikep ať je jakýkoli, je pouze pouhou drobnou vadou na kráse, která se dá překlenout.
