Článek
Bylo to krátce po mé ztrátě sluchu. Ženuška někam jela na týden a já si užíval to, že jsem byl doma sám. Nezajímalo mě urovnané leskymo na gauči, ani to, jestli je záclona přesně, jak má být, ale spíše to, jestli je v chladničce dost piva či jestli mám hořčici k šišce sekané, kterou jsem si koupil.
Když se návrat choti neúprosně blížil, nechtěl jsem dostat vynadáno, že jsem bordelář, a „namluvil“ jsem si vysavač, abych alespoň uklidil ty drobky, co jsem nadělal. A nejen tedy obývací pokoj, ale celý byt, jelikož jsem ani nevěděl, kde všude jsem udělal nepořádek.
Když už, tak už. Vzal jsem to vysavačem opravdu pečlivě, z úplného kouta pokoje, kde jsem ani za celý týden nebyl, jelikož se práší. Na rohy místnosti jsem si sundával koncovku, měnil ji za takovou tu úzkou, aby neuniklo ani to nejzapadlejší smítko ve škvírce. Také okolo gauče a pod ním (pod gauč jsem rovněž musel měnit nástavec) a pod stolkem.
Když jsem měl zhruba po půl hodině hotovou asi polovinu pokoje, musel jsem si i chvilku odpočinout, abych nabral sílu na druhou polovinu.
No, a když jsem pečlivě a komplet udělal obývák, naplánoval jsem si zase chvíli pauzu a šel si přendat šňůru od vysavače do další zásuvky, abych udělal chodbu, tak ten vysavač celou dobu, kdy jsem dělal tak pečlivě obývák, nebyl v zásuvce.
