Článek
DNO: INTERMEZZO
Na nádraží je dneska prázdno.
Dealující cikáni se klepu zimou a berou si home office.
Kupuju si cigára a posílám první várku životopisů.
Pátek dolehl i na mě.
V hlavě si skládám plán na víkend
a smiřuju se – byť dočasně – se svým statusem.
Začínám si jen tak čmárat na papír.
Zrozen z matky, zplozen fotrem
Zrozen z nebes, zplozen peklem
První věta – Budiž světlo
Fiat lux
Fiat lux
Fiat lux
Dobíhám poslední metro
Moje boty ve stylu retro
První i poslední světlo
Daleko od hranic
Blízko ven
I když chceš sebevíc
Budiž den
Fiat lux
Fiat lux
Fiat lux
Ve vědomí stín co mrazí
K výčitkám imunní
Stín co kazí
Kudlu vrazí do svědomí
Realita nevoní
Není zkratka
Není souše
Jen voda
Kde topíš se sám
Jen krajina tobě daná
Čas k obavám
Jenom vítr
Jenom slota
Občas hovno v mrazáku
Jenom víra
I když slepá
Žene tě vpřed
Někdy i pozpátku
Nesnažit se
Nevláčet se
S proudem neplout
Proti němu sám
Čistší verze sebe sama
Konec dětským hrám
Konec dětským hrám a—
Vrrrrrrrrrrrrrr.
Zvoní telefon.
Myšlenky přetnuty.
Třeba volá exekutor.
Řeknu mu, že mám pořád hovno, můžu mu ho klidně i namalovat.
Zvedám telefon.
„Haló?“
„Dobrý den, je to pan Honza?“
„Ano.“
„Jsem XY z personální agentury…“
